8. 8. 2013 (18:02)

[ Článek přesunut z původního blogu ]

Běžný den

Dnešní den vypadal jako obyčejný, normální a klidný den. Pokud ovšem den může být normální či klidný, když teploměr ukazuje 34° Celsia. V každém případě, i takový běžný a normální den by se měl zaznamenat, což se právě chystám udělat.

Vstávala jsem trochu později, než obvykle, protože z postele jsem se vyhrabala s konečnou platností teprve až chvíli před jedenáctou hodinou. Kupodivu jsem se vyspala poměrně dobře, ač možná slovíčko "kupodivu" zní celkem podivně v souvislosti s tím, že jsem vstávala v 11, ovšem abyste mě chápali, spát jsem šla kolem páté hodiny ranní - tedy opravdu nechodím spát pozdě, ale brzo ráno.

V každém případě, hned co jsem na sebe hodila svůj obvyklý domácký úbor Ver - černé třičtvrťové elasťáky a rudo-černé triko v boku natržené a zavázané, jelikož mě jednoho dne pořádně naštval lístek, který mě lechtal a tak jsem neodhadla sílu potřebnou k jeho oddělení od látky - a sešla - nebo spíše odhopsala - dolů do obývák-kuchyně, jsem se potkala s - již velice akční - Ivou a taktéž s babi a Vaškem. Abyste rozuměli, ne mojí babi, ale s matkou Ivy a jejím manželem. A tak začalo dnešní dobrodružství, protože babi donesla tašku plnou jablek.

Ovšem dopoledne nás ještě čekalo malování chodby, kde se má vyskytovat rákos po celé délce stěny. Ten již byl vybarven, avšak chtělo to ještě zdokonalit a tak Iva stínovala tmavě zelenou a světle zelenou onu trávu a já se měla pustit do "zplastičtění" klásků. Ovšem k tomu je potřeba hnědá barva, která se v temperách k mé smůle nevyskytovala. A tak začaly pokusy o vytvoření té správné hnědé... Černá s červenou vyhlížely jako vhodní adepti, ovšem prvně to vypadalo spíše jako kaki, později pak jako ne zrovna příjemně vyhlížející fialová. No, takže jsem se s tím packala dosti dlouho a nakonec to vzdala a šla do obchodu.

Samozřejmě, že v obchodě neprodávali jednotlivé tempery a v základní sadě temper hnědá nebyla! No, nic... takže zpět, rákos bude muset počkat, než se sežene barva. A pak mě to po cestě zpátky ťuklo: ŽLUTÁ!

Samozřejmě, že přesně ta barva mi v míchanici nevzhledné fialové chyběla a hned to vypadalo lépe. A tak jsem se pustila do klásků a "vyďubkávala" je, aby vypadaly plastičtěji a realističtěji. A nějaká barva i zbyla, takže jsem dostala i bláznivý nápad si vyzdobit svou ručičku a tak nakonec je na mé levé ruce patnáct centimetrů dlouhý pás s žirafími fleky a dle mě celkem hezký, na to, že jsem se původně jen chtěla zbavit zbytku namíchané barvy a vymyslet něco legračního.

A pak přišel čas k obědu, protože otec volal, že přijde z práce dříve, musela Iva odložit svou práci s tmavou a světlou zelenou, kterou přibarvovala trávu a společnými silami jsme zvládly během chvíle udělat v troubě hranolky, připravit tatarku a obalit a usmažit sýr. Nakonec se stejně z původní půlhodinky času stala hodinka a Iva by mohla klidně stihnout domalovat onen rákos.

Ovšem takto jsem musela s jablky začít sama... ještě, že jsem si k tomu pustila rádio, ač pravda byla taková, že nakonec tam jako ostatně vždy, více mluvili hlouposti, než pouštěli písničky a tak mi brzy šlo na nervy. Zatím jsem však škrábala jablka a posléze je krájela do hrnce na čtvrtky.

Jen co se ke mně připojila Iva, tak jsem už jen oškrábávala jablka a navíc jsme si i pustily nějakou hudbu... tedy první výběr nebyl příliš dobrý. Kabáti jsou sic fajn, ale ono CD nebylo příliš vydařené - tedy kromě toho, že se sekalo, tam nebyla žádná dobrá písnička.

No, takže nakonec jsme se přestali mučit, když přišel otec a přešli jsme ke krapánek jinému typu hudby, konkrétně k Petrovi Mukovi a s tím jsme již vydrželi celou dobu. Nakonec jsme tedy nakrájeli na čtvrtky jablek plný hrnec (ten velký na zavařeniny) a nastrouhali další větší typ hrnce. Máme totiž v plánu vařit přesnídávku a udělat buď štrúdl, nebo nějaké řezy s jablky a lineckým těstem... nebo alespoň tak nějak to popisovala Iva.

V každém případě, jsem spokojená s tím, že jsem konečně jednou za čas něco udělala, navíc ten žirafí vzor na mé ruce je roztomilý a pokud se mi neoloupe, tak si jej nějakou dobu nechám. Jen, příště na takové věci asi budu muset najít vhodnější typ barev... ač tyhle se alespoň dobře smývají.

Jsem utahaná jako kotě, ač jsem vzhůru jen 9 hodin, ale co už s tím... nejspíš je to stejně převážně tím horkem, které je nesnesitelné... jsem ráda, že tady mám alespoň ty žaluzie (a tedy naprostou tmu) a větrák (ač i tak je tady tepleji, než by mi bylo milé).