|
Článek Existuje „normalita“?
Komentáře k článku: Existuje „normalita“?
sayonara: Normalita, jak je definovaná, je v podstatě průměr - takže průměrná inteligence, průměrná váha, výška, krása, velikost očí, frekvence neobvyklých nápadů... V podstatě všechno, co můžeš nějak ohodnotit, resp. změřit, udělat z toho průměr a s tím porovnat daný vzorek, který zkoumáš.
Z toho mi vychází, že ten, kdo je normální, je těžce nudný.
Ovšem pak se taky nabízí otázka, jestli se veškeré odchylky od normy sčítají, nebo průměrují. Z logiky věci by měla být však každá odchylka v kladných číslech, aby ti pak nakonec nevyšlo, že naprostý excentrik je v podstatě normální, což by ho zajisté urazilo.
Nakonce ale v průměrování a sčítání zase až tolik velký rozdíl nevidím, důležité je vědět, v kolika věcech tu normalitu zkoumáš a co je pro tebe důležité.
Toliko několik řádků od nenormálního biofyzika.
Have fun and stay deviant! 
vera-nike: Průměr... dobře, u inteligence (ehm... no, dejme tomu), váhy, výšky se to dá ještě tak nějak skousnout, že nějaký průměr existuje. Průměrná krása netuším, co je, připadá mi to jako pojem tak trochu nelogický a příliš individuální, než aby se vůbec dal k "normě" přirovnat. Takže normální vzhled by dejme-tomu nějaký jakž-takž s přimhouřenýma očima existovat mohl. Ale normální chování? Vystupování? Vůbec veškeré ty psychické blbůstky? Inteligence, ano, ta je psychickou blbůstkou a dá se zprůměrovat, ale zase - nepřesně. Navíc, netuším, jak by někdo věděl, jaký průměr např. IQ (což samo o sobě není přímo inteligence, že?) je - protože vždycky se zkoumá jen vzorek z populace a jen se předpokládá, že je to správně, protože je u toho vysoká pravděpodobnost - vysoká, nikoliv 100%. Stoprocentní pravděpodobnost snad ani neexistuje...
Ale svým způsobem... tvůj názor chápu, nebo spíše, tak nějak tuším, jak to bereš, řekněme, že se s tím ale neumím ztotožnit...