Slovník „Verštiny“

 Myslím, že vydat slovník, který bude obeznamovat s mou úpravou jazyka českého, by nebylo vůbec marné. Vlastně, pro tyto stránky by se hodil rozhodně, protože málokdy se dívám na významy slov v jejich samotné podstatě – zvláště když tehdy a nyní a v různých kontextech ty významy zní jinak.

Můžeme mluvit stejným jazykem a přesto si neporozumět – vtipné či smutné? Řekla bych, že spíše to druhé... pravda, ani v přirozeném jazyku si nemusíme vždy porozumět, zvláště pak v případě, že jsme zvyklí na jazyk umělý. Ach... zase nejspíše nikdo netuší, o čem to ta zmatená Ver mele... ehm... tak takhle.

Řekla bych, že vrozenou schopnost komunikovat pomocí určitého "jazyku" máme... nebo alespoň máme pro něj předpoklady – elementární čtení emocí, vnímání energie, zvuků a gest. Nikoliv slov... slova jsou druhotná, slova mohou lhát, mohou se dělit na dobrá a zlá... ale v podstatě, existuje taktéž skoro zapomenutý jazyk přírodní, jehož dnes už ovládají jen malé dětičky, dokud se nenaučí mluvit a nezvyknou si na moderní typ komunikace, které se liší od země k zemi...

Vím, že osobně ty předpoklady nepostrádám hlavně proto, že je jednoduché se tímto jazykem dorozumívat i mezidruhově – všechno tohle mimo lidí dokáží vnímat i zvířata, u energií dokonce i rostliny.

V podstatě netuším, co chci říci... možná jsem spíše odbočila od toho, že si upravuji významy slov dle sebe... protože, ony se v průběhu věků taktéž upravovaly. Mohla bych říci, že aktuálně není žádných "démonů", nikoliv "múz", abych napsala něco pořádného, pokračovala v psaní příběhů.

Můj slovník je každopádně... mírně rozlišný... a málokdo pak chápe. To vlastně souvisí i s předchozím názvem článku... "sobectví" čili egoismus... dneska je většina lidí považuje za špatné vlastnosti, které je třeba vymýtit... protože většina lidí v tom vidí něco jako nepřejícnost štěstí, vyzvedávání sebe na úkor ostatních – ne, to jsem v podstatě... nepocítila. Možná moc malá, možná moc hloupá, možná moc naivní... každopádně... já ono "sobectví", chcete-li egoismus (ego = já) chápu jako... ha, a opět není slov, která by lidská řeč pro takovou věc měla. Považuji za "sobecké" i to, když někdo pomůže jinému člověku, v případě, že díky tomu má dobrý pocit – protože je přirozené vědět, že z toho budeme mít dobrý pocit a je přirozené to pro ten dobrý pocit dělat, i když to nechceme slyšet...

No... mám dojem, že mé článečky, krátké úvahy, jsou čím dál zmatenější a zbytečnější... tak... snad alespoň jedna spřízněná dušička v celé České a Slovenské republice (taky vám občas připadá tak vtipné, že jsme dva oddělené státy?) se najde, která by mě pochopila...