<<< Kapitola 14.
Běžela po louce, nechávajíc se naplnit tou svobodou... zavřela oči a nechala sebou procházet tu moc, která jakoby k ní patřila odjakživa, byť jí pochopila teprve včera. Zdálo se to hrozně dlouho, kdy naposledy šla za svou mentorkou, Arou, když se tak trápila s proměnou, kterou nyní zvládla téměř podvědomě, protože věděla, co chce. Ten pocit, kdy jí vítr čechral vranou hřívu, když kopyta duněla o zemi, ten byl opojný.
Proběhla cvalem mezi prvními stromy a pak zpomalila do klusu, přičemž jen tak pokývala hlavou do rytmu, který slyšela jen ona sama. A dříve a s lepší náladou než kdykoli předtím, se tedy dostavila i na palouček...
I když to měla očekávat, fakt, že se tam klidně popásá elegantní arabská klisna, jí stejně udivil. Volným krokem zamířila směrem k hnědce, která jen nevzrušeně zvedla hlavu a podívala se na ni moudrýma očima. Nechala Vranku přistoupit až k ní, načež do ní jemně drkla čumáčkem, jakoby na pozdrav a během chvíle se proměnila zpět do své lidské podoby. "Věděla jsem, že to zvládneš... skrývá se v tobě úžasný potenciál," prohlásila a podrbala klisnu mezi ušima. "Je to skvělý pocit, viď?" optala se a odpovědí jí bylo souhlasné zafrkání. "Avšak neměla bys usínat na vavřínech... čeká tě ještě dlouhá cesta." Poklidně se usadila. Vyčkávajíc.
Terka se tedy taktéž proměnila do své lidské podoby. Nebylo to tak jednoduché, jako se dostat do zvířecí kůže, byť se to může zdát nesmyslné. Ovšem... onen pocit byl jednoduše příliš svobodný a krásný, než aby se jej jen tak dobrovolně vzdávala. Zde... v objetí krajiny, v náruči přírody. "Dlouhá cesta? Proč? Co ještě budu muset umět?" optala se překvapeně a posadila se před svou mentorku, jak jí bylo gestem ruky naznačeno.
"Mluvila jsem o schopnostech v množném čísle, nikoliv jen schopnosti přeměny," usmála se Ara v odpověď. "Ještě jednu schopnost každá z nás má. Ale tentokráte je v každém stádě, čili sesterstvu, jak jsi pochopila, vždy taková schopnost jedinečná. Vůdkyně jsou předurčeny tím, že mají schopnosti od přírodního božstva Spirita, tedy ducha či éteru, jak mu někteří říkají. Vždy je pět žen – stejně jako je elementů," započala další vysvětlování. "Ale tobě mám za úkol vysvětlit pravomoci Spirita. Prý nejmocnějšího z nich, který je však často opomíjen. Ovšem... moc je v tomto případě relativní, protože každý element je jedinečný a nepostradatelný. Byť jsou někdy stavěny proti sobě, nemohou se vytlačit – protože bez jednoho by nemohly existovat ani ty ostatní," pokračovala klidně a Terka zvědavě poslouchala, nejen proto, že Ařino vyprávění bylo pro ni důležité, ale taktéž proto, že už jen hlas starší ženy poukazoval na její moudrost. "Duch ovládá mysl. Každý živý organismus je tvořen všemi pěti elementy a ty neživé minimálně těmi třemi. A mysl je rozhodně mocným nástrojem, ovšem... je těžké s ní pracovat. A ty budeš muset sama přijít na to, jak..."
Vranku to fascinovalo i děsilo. "Ale Aro... jak mám přijít na své schopnosti, když ani nevím, jaké mají být? Nechápu to... jak mám ovládat mysl? A vůbec... nelíbí se mi, že bych měla ovládat něčí myšlení, to není dobré!" usoudila nakonec se zamračením.
Ara se však jen pousmála. "A proto ty schopnosti patří k tobě. Máš je, protože je nehodláš zneužít... protože mocí ducha je možné mnoho pokazit, každá z vás má takové schopnosti, které se k vám hodí – proto, abyste mohly pomáhat, nikoliv škodit."
Kapitola 16. >>>