Morior

Tentokráte opravdu "básnička" psaná ze smutku. Nic pozitivního v ní nehledejte, je plná žalu a bolesti. To byly totiž emoce, které mi včerejší noci nedaly spát a donutily mě dříve, než ulehnu, sepsat toto...

V oceánu nicoty,
já na křídlech temnoty,
jen svůj přístav stále hledám.
Nevědíc, kam vlastně spěchám.

Srdce bije dál a dál,
i přes tento věčný žal.
Uvnitř něj je velká díra,
avšak přesto neumírám.

Ztratila jsem jistoty,
své duševní hodnoty,
a i přes slib sobě daný,
svou minulost stále haním.

Život běží pořád dál,
já už však víc nedoufám.

Zpět na hlavní stranu blogu