[ Článek přesunut z původního blogu ]
Hledá se svoboda
Aneb dlouho jsem nic nenapsala a k večeru mám vždycky nějaké podivné nálady a stále nad něčím zvažuji a tentokráte jsem skončila u svobody. Nejspíše taktéž proto, že jsem od středy u mamky, a ač ta se snaží mě dostrkat k tomu, abych si tuhle "návštěvu" užívala, mám dojem, že pouze zhoršuje můj psychický i fyzický stav a pomáhá nemoci, která se rozhodla mě postihnout k rozkvětu.
Dneska jsem si tak nějak uvědomila, že ať si každý říká, jak jsme svobodní, svobodní nikdy nejsme a nikdy nebudeme.
Máme zákony. Ty omezují svobodu - ať si kdo chce, říká, co chce; takhle to prostě je a (ne)funguje.
Každý den, každou minutu, každou chvíli našeho života, když si myslíme, že jsme svobodní... stále a pořád nám někdo říká: "Tohle nesmíš. Tohle musíš."
Pořád nám něco zakazují a přikazují. Jak může v takovém světě existovat svoboda? A může vůbec v nějakém světě svoboda existovat?
Myslím, že může... alespoň svoboda, kterou bych definovala za svobodu já: "Možnost myslet si, říci a učinit cokoli." Tak to přece funguje - funguje to tak v mnoha zvířecích společenstvích, fungovalo by to mimo civilizaci.
Toužím po svobodě, toužím po volnosti... a opravdu bych ji chtěla. Ač vím, že by mne stála mnoho, že by byla vykoupena potem a krví. Přesto se mi ta představa zamlouvá.
Nevím, zda to napadá i jiné lidi než mne, takovéto v dnešní společnosti naprosto nevhodné myšlenky, v společnosti nedávno minulé označované za kacířské, myšlenky, které by nás dovedly zpět. A i kdyby nikoli, i kdyby všichni ostatní lidé světa měli dojem, že svoboda, kterou jsem definovala je špatná... i kdyby se toto stalo, přesto bych po ni toužila, přesto bych chtěla pocítit volnost, byť jen na sekundu. Na pár chvil. Nadechnout se a s výdechem říci: "Teď jsem naprosto svobodná. Nemusím nic a můžu všechno." I kdyby to mělo být to poslední, co bych udělala. Brala bych to. Jen pro ten pocit, který mi chybí, který v sobě nedokážu navodit i přes to, že mi ho okolí vtlouká do hlavy.
Takže pro již dnešek raději končím a na závěr pár jen vložím pár moudrých slov:
Marcus Tullius Cicero (římský řečník, republikánský politik, filozof a spisovatel narozen v roce 106 př. n. l.), pronesl: "Jsme služebníky zákonů, abychom mohli být svobodní."
Friedrich August von Hayek (ekonom a filozof tzv. Rakouské školy; narozen v roce 1899) pak definoval svobodu jako: "příležitost konat dobro, ale jen tehdy, pokud je také příležitostí činit zlo."
A do třetice všeho moudrého a vzájemně si odporujícího: Jan Pavel II. (katolický duchovní, pomocný biskup a později papež; narozen v roce 1920) pronesl myšlenku, že: "Svoboda nabývá své plné hodnoty teprve přijetím pravdy. Ve světě bez pravdy ztrácí svoboda svůj základ a člověk je vystaven síle vášní a otevřených nebo skrytých podmíněností."
Post Scriptum (1. 12. 2013; 14:04): zdrojem je facebook; poznámka: Není to vtipné, je to smutné, avšak prostě jsem to zde dát tak nějak potřebovala...
