Školní rok

 Konečně jsem si našla chvíli. Chvíli, kdy jsem byla nepozorovaná. Chvíli klidu. Zaběhla jsem do pokoje, který už nepatřil jen mě, ale i mé nové sestře a rychle odtamtud vzala deník, přičemž jsem si jej odnesla, abych si mohla něco napsat v klidu. Bylo toho hodně, co jsem potřebovala zaznamenat.

Opět píši... stalo se toho tolik a proto chci všechno zapsat, ač pochybuji o tom, že bych dokázala něco z toho zapomenout...

Před několika dny jsem šla ven z hradu, protože jsem se nudila. Avšak v lese jsem narazila na mamču – tedy na madam Cheno, jak dobře víš. Přestala se ke mně chovat jako mamča už před delší dobou. Nebylo to přímo naražení, protože se mi vrhla rovnou po krku. Jo, správně... srazila mě a tím prázdninový stereotyp skončil. V okamžiku, kdy její ruka chňapla po mém hrdle. Opravdu mě vyděsila, a ač jsem se snažila bránit, nedokázala jsem se jí zbavit. A tak jsem začala mluvit, ač jsem si byla téměř jistá, že madam Cheno mě zabije. Avšak stal se pravý opak – zázrak, řekla bych. Když mě pustila, tak se totiž dokonce i rozhodla, že se mnou půjde na lov. Nepochopila jsem tehdy, čím ta změna byla způsobena, ale byla jsem za ni více než jen ráda. Chenoa mi to vysvětlila jen tak, že děti nemají z upírů respekt – ač pravdou bylo, že já měla respekt vždy. Ovšem to už nás vyrušila Catherine, což zapříčinilo něco, co můj život opět dosti zasáhlo.

Tu souhru náhod si totiž musela přát sama Temnota, jinak si to vyložit neumím. Chenoa byla hladová, Catherine se procházela lesem a já jsem tam byla s nimi. To by nebylo ještě tak neuvěřitelné, kdyby se to nestalo v době, kdy všichni tvorové temnoty vyhledávali krev. Pravdou bylo, že Catt však byla vždy sebevrahem a dokonce i nabídla madam Cheno, ať jí klidně zabije – neuvěřitelná hloupost, protože k tomuhle by jiného upíra dvakrát vybízet nemusela. V tu chvíli se však přiřítil ještě Bloody Claw – to je pegas, avšak také tvor Temnoty. A tedy tvor, který velice silně lačnil po krvi, kterou v lese představovala Catt. Já jsem pro jistotu utekla, avšak vím, že se o chvíli později Bloody s Cheno porval. Nevím sice kdy, ale očividně do zápasu se přidal ještě další Tvor Temnoty, bílý jednorožec, Break. Co vím, tak se kvůli jejich řádění Catt zranila, až jí začala téct krev. Já jsem mezitím doufala, že se Cheno nic nestane, ale nakonec jsem se vrátila. Právě včas. Protože jsem zrovna se madam Cheno zakousla do Catt.

V té chvíli jsem dostala znovu strach o svou osobu – což se mi vůbec nelíbí, protože muset si bránit vlastní kůži je pro mě nepříjemné, zvláště, když je tak obtížné Strigoje zabít. Bylo to proto, že jsem vyrušila Cheno při krmení – což je hřích, za který mnoho upírů jistě už zaplatilo životem.

Ovšem to, co se stalo, bylo něco, za což mamču obdivuji. Ač měla hlad a já při pohledu na krev také, dokázala se vzpamatovat a dokonce i zabránit mě, abych Catt zabila. A tak se Catherine proměnila. Netrvalo to moc dlouho, avšak pro mě byla žízeň v té chvíli neuvěřitelná. V první chvíli jsem byla naštvaná – nechtěla jsem se dělit o Cheno z jinou upírkou a nechtěla jsem další sestru. Avšak pak, jak Catt byla zmatená – myslela si, že je v pekle – mi jí začalo být i líto. Navíc, když teď nebyla ta šílená sebevražedkyně, ale krvelačná novorozená jako já, připadala mi daleko více v pohodě. A vlastně jsme se i spřátelily. Což je úžasné. Bydlíme teď společně na pokoji.

Avšak zapomněla jsem zmínit jeden podstatný fakt. To, že Cheno se z toho lesa nevrátila. Alespoň doteď ne. A my s Catt jen očekáváme, kdy se tak stane. Jsem si téměř jistá, že se vrátí... jednou. Nebo alespoň v to doufám. Ale do té doby... jsem se rozhodla, že oživím akademii. Vlastně když jsem si teď prošla vzpomínky, připadá mi, jako by to Chenoa chtěla. Abych v případě potřeby akademii řídila. Řekla mi totiž, že jsem její dcera – dědička. Nevím, zda to znamená, že se nehodlá vrátit, či jen prostě to, že se mám o akademii prozatím postarat, ale vím jistě, že to, oč se pokouším je správné. A Catt mi v tom pomůže, ač je novorozená, je daleko více klidná než já. Myslím, že nakonec bude ona krotit mě a ne já jí. Vlastně doufám, že bude všechno v pořádku a že všechno zvládnu tak, jak bych chtěla...

Zaklapla jsem opět krvavě rudou knížečku a nadlidskou rychlostí jsem se vrátila zpět do pokoje, kde jsem jí opět ukryla. Avšak pak jsem s úsměvem a novou nadějí vykročila ven z pokoje, plánujíc zahajovací slavnost...