Svět za oponou

Snad věčnost mi trvalo, než jsem tuto knihu přelouskala. Ne, že by byla tak dlouhá, myslím, že s mým tempem běžného čtení bych ji přečetla během jednoho dne, avšak toto nebyl takový příběh, jako obvykle čtu. Nutil mě hledat vlastní názory, mnohokrát jsem na tu knihu byla až naštvaná, bylo tam jen pár scén, u kterých jsem se smála, ovšem celé to stálo za to. A tak jsem četla. Pomalu, postupně a nakonec jsem se dostala k zdárnému konci.

Autor: Alue K. Loskotová (blog)

Název: Svět za oponou (zde)

Podnázev: Nahlédněte do říše zázraků

Délka: 45 kapitol (cca. 259 stran)

Anotace: Lenka je obyčejná studentka, jako každá jiná. Jen do té doby, než ji touha po nalezení skutečného smyslu života zavede ke světu za oponou. Poutavý příběh mladé dívky, které se dostane za hranice všedního světa a naváže kontakt s říší bytostí, které předtím znala pouze z pohádek, vás bude provázet jako krásná píseň, která inspiruje a kouzlí úsměv na tváři. Kam až ji přivedou jasnozřivé schopnosti, náhlý duchovní růst a touha pomáhat lidem? To se dozvíte v nevšedním příběhu, inspirovaným skutečnými událostmi. V této knize na vás čekají víly, andělé, neuvěřitelné zvraty, napětí, láska, ale také mnoho vědomostí a pravda, které zasahují do našich životů. Záleží pouze na vás, vezmete-li si je k srdci, nebo se pro vás stanou jen součástí příběhu.

Na první pohled mě kniha opravdu okouzlila, převážně díky jednoduchému, ale elegantnímu vzhledu a doplnění v podobě hezkých černobílých ilustrací. A tak jsem se dala do čtení ihned poté, co dorazila. Hned od začátku děj knihy hezky plynul, příběh hlavní postavy, Lenky, byl zajímavý a neuvěřitelný, a v každém případě čtivý.

Ovšem našly se tady i zápory, hned ve chvíli, kdy jsem se dostala od příběhu samotného k Vesmírným zákonům a Andělskému učení. Protože často se mé názory s názory autorky neshodovaly, vlastně mnohokrát se mi vůbec nelíbily a to mě nutilo knihu zavřít a zase se od ní dlouho držet dál, než budu mít opět dostatečně dobrou náladu, abych další řádky snesla.

A jelikož se nejedná o "jen" příběhovou knihu, jak je tomu zvykem, hodlám nyní pořádně projít některé poučení, rady a "fakta", která autorka uvedla s mírným odstupem času, kdy jsem snad i většinu z nich pochopila.

--- následující část článku obsahuje spoilery ---

Zákon kauzuality (Lachesis): "První poselství je zákonem kauzuality, zákonem zpětného návratu vyslaného. Vesmír vrací a zesiluje vše, co do něj bytost vloží, bez ohledu na druh či obsah energie." První z řady zákonů, které mi byly představeny, byl taktéž tím, který jsem samozřejmě znala, například již z knihy Tajemství, kterou jsem před delší dobou četla. Byl to jeden z těch zákonů, se kterými jsem bez výhrady souhlasila, a donutil mě uvažovat daleko více o poselství knihy a vůbec byl velice vhodně umístěn tak, abych v dalších částech knihy musela uvažovat nad mými dosavadními názory a zasadit do nich stíny pochybností, když byly oponentem toho, co bylo v knize řečeno.

"Člověk je jasně definovaný jako bytost světla a lásky." (Ataris; Zákon kauzuality) Tato věta pro mě představovala důvod k zamyšlení, přičemž výsledek mého smýšlení to prve příliš nezměnilo. Jednoduše jsem s tím nebyla ochotna souhlasit a ani tato kniha mě o tom sama o sobě prvně nedokázala přesvědčit. Ovšem poté... až po nějaké době, kdy jsem své myšlenky sepsala, jsem pochopila, že vlastně to svým způsobem být pravda může.

Zákon duality (Lachesis): "Ve vesmíru vládne dualita, jako základní kámen principů vyvažování. Veškeré stvoření i dění má svůj protiklad, jež působí vždy na druhou stranu a tím umožňuje vesmíru setrvat v kýžené vyváženosti." I druhý zákon byl něčím, s čímž jsem nemohla jinak než souhlasit. A vrátil mě zpět k předchozí citaci, kterou jsem měla pocit, že tedy určitým způsobem popírá a že vlastně jde proti mnohým dalším vyřknutým myšlenkám, které se v knize následně objevují. Zpětně jsem však snad i toto poselství pochopila...

"Dnešní člověk toho o sobě moc neví. Prakticky vzato neví nic, o tom svědčí už samotný fakt, že lidé označují slovem "Pozitivní" věci, které považují za dobré a prospěšné. Přitom je to naopak. Co je "Pozitivní", to je pro člověka velmi nezdravé, nebezpečné, ba dokonce smrtící." (Ataris, Zákon duality a tajemství lidské bytosti) A tak jsem se dostala k něčemu, co mě donutilo se zamyslet... kyselost a zásaditost a taktéž náboj buněk v těle. Biochemie a biofyzika, která je pro mě stále ještě oblastí neznámou a informace, které mi kniha poskytla, tedy pro mě byly velmi zajímavým zpestřením a jistě dalším krokem vpřed k poznání živých bytostí.  V každém případě si však stále stojím za svým názorem, že dobro a zlo jsou pojmy vytvořené jen člověkem a tedy jsou taktéž pojmy naprosto zbytečnými. V každém případě, konstruktivní a destruktivní energii, která je taktéž dále zmiňována, té užívám, ač v poslední době jsem dospěla k názoru, že všechno je přec stejně jen jedna jediná energie, pouze jinak směřovaná, tak proč by měla mít rozdílné názvy?

A dalšími věcmi, které na mě měly při čtení knihy negativní vliv, a jenž přispívaly k tomu, že jsem nemohla číst příliš dlouho, bylo neustálé omývání informace o tom, jak je člověk nejdokonalejší bytost ve vesmíru, k čemuž přidám i pár citací (Ataris; Zákon duality a tajemství lidské bytosti):

"Člověk ve svém základu je světlá, konstruktivní a laskavá bytost."
"Člověk je nejvyšší bytost ve vesmíru, přestože o tom neví a své schopnosti díky tomu ztratil."
"Jedna vlastnost, kterou ale stále všichni lidé mají, o kterou nepřišli a která je dělá tak božskými a mocnými, je svobodná volba rozhodnutí."

Věc velmi nepříjemná byla pro mě ta, že lidé jsou stále označováni a světlé bytosti, bytosti konstruktivní a prostě ty, kdož sami o sobě patří jednoznačně a úplně na "světlou" stranu. Připadalo mi to jako hloupost, protože jsem si myslela, že člověk je bytost neutrální, ba dokáže se svými rozhodnutími stát i bytostí destruktivní. Zlom přišel až dlouho poté, co jsem knihu přečetla - tři dny po novém roce. Když jsem psala další článek do svého deníku a ve svých myšlenkách jsem se i k tomuto tématu dostala. A sama jsem pronesla myšlenku o tom, že by člověk mohl být veskrze konstruktivní bytostí. Samozřejmě, zároveň záleží na tom, jak definujeme tyto energie.

Vůbec celá tato kapitola pro mě byla dosti náročná a než jsem jí přečetla, tak ač je poměrně krátká, uplynulo mnoho dní, jelikož ve mně vyvolávala často vztek a chuť se čtením této knihy skončit a snad jen to, že jsem věděla, že se v knize nachází i některé méně nepříjemné informace, které mi pomohou, mě donutilo setrvat ve čtení a prokousat se celou kapitolou.

"Pravá polovina mozku je ta, na kterou se má člověk soustředit, chce-li dosáhnout spokojeného a prospěšného života. Je to cesta intuitivního, nelogického myšlení, pro které byl stvořen. Oproti tomu levá polovina mozku symbolizuje v člověku cestu destrukce. Je to logické, pudové myšlení. Je to materialismus a sobectví." (Ataris; Zákon duality a tajemství lidské bytosti) Toto byla pro mě další z velmi nepříjemných pasáží čtení. Protože s ní nesouhlasím a jde mi velmi "proti srsti". Zaprvé, jsem nevěřila, že je správné vymýtit destrukci a soustředit se jen na konstruktivní energii - ač zpětně si i s touto myšlenkou pohrávám; zadruhé, nevěřím, že pudy jsou opakem intuice; zatřetí, věřím v logiku, věřím, že je správné pochopit pudy a nesnažit se je vytlačit z mysli a věřím, že intuice je nutná, ale nesmí utlačovat logické myšlení.

Zákon rezonance (Lachesis): "Vyváženost stvoření vesmírného zaručuje Zákon rezonance. Mluvené slovo vytváří vlnění, vzniká dualita. Slovo je nástroj moci, neboť udává myšlence jasnou podobu a tím zesiluje její význam ve vesmíru. Veškeré stvoření skládá se z energií, které na sebe mohou v hmotném světě vzít podobu čehokoliv. Rezonance a energie jest základ veškerého světa." Opět další zákon, a ač tento nebyl mnou dříve nijak zvlášť vnímán, po delší době zamyšlení jsem si řekla, že ano, tohle můžu respektovat, takhle to může být, ač formulace pro mě byla dosti zvláštní, ovšem přesto jsem ve výsledku při postupném zvažování toho, jak na mě toto sdělení působí jako celek i jako jednotlivé části, zjistila, že to dává smysl - má to svou logiku, jak často a ráda říkám.

O síle slova (Ataris): "Myšlenka zformulovaná do slov má ve vesmíru větší sílu." "Pamatuj, že vše, co vidíš, je energie, nikoliv hmota." "A takto člověk tvoří svět" Několik útržků z další kapitoly, která pro mě byla zopakováním informací, které jsem již v minulosti posbírala. "Metr krychlový jakéhokoliv materiálu je šestkrát stlačená energie do tří rozměrů. Proto se hmota označuje číslem 666." "Číslo 666 znamená temné síly."  Další slova, která pro mě byla na jednu stranu zajímavá, na druhou stranu těžko stravitelná, jelikož nepovažuji hmotu za něco "špatného", pak mi taktéž vadí označení "temné síly", jelikož Temnota je pro mě symbolem ochrany, takže hmota je rozhodně něco, co postrádá na důležitosti ve světě energie, ovšem rozhodně nesouhlasím s tím, že by měla mít nálepku "špatné" - protože je to hloupost - či "temné" - protože je to urážka temných sil.

(Ataris; O síle slova)"Každá lidská duše si vybírá podle své vlastní rezonance podmínky, do kterých se chce narodit." Opět myšlenka, se kterou jsem se již souhlasila a se kterou v podstatě souhlasím, ač jí ještě plně nedokážu pochopit. Přece jen, v některých koutech naší Země je jen málo, oč stát. Ač nejspíše i život tam má nějaký smysl. "Zajímavá je i ta skutečnost, že lidské duše mají tendenci rodit se stále dokola společně. Vybírají si tu samou rodinu a společníky." Celkem logické, ač u mě spíše převládá trochu jiné vysvětlení tohoto faktu - protože musíme urovnat vztahy a energické dluhy, které jsme vytvořili dříve.

(Ataris; Zákon rytmu a analogie) "Ve vesmíru dále platí, že co se pohybuje, to žije. Ale co se zastaví, to umírá. Protože pokud se něco živého zastaví, popírá to zákony pohybu. A pokud něco jde proti zákonům vesmíru, potom to zaniká." "Když je nemocná duše, je nemocné i tělo." Další informace, které se mi protínaly i s tím, co jsem zjistila následně z další knihy, Musela jsem zemřít od Anity Moorjani, kterou jsem již četla a snad na ní v budoucnosti taktéž něco napíši.

"Zde je důležité připomenout, že ačkoliv člověk v mnoha ohledech spadá do stejných stavebních vzorců jako zvířata, rozhodně zvířetem není a nikdy ze zvířete ani nevznikl. Člověk má božskou podstatu, unikátní světlé nitro a svobodnou duši. Tyto vlastnosti patří jen jemu, nikoli zvířatům." (Ataris; Zákon rytmu a analogie) Tak a jsme u dalšího sdělení, které mě donutilo na pár dní knihu zavřít a tvrdohlavě odmítat pokračovat ve čtení, jelikož s tímhle nesouhlasím a nikdy jsem nesouhlasila. Rozhodně si nemyslím, že by člověk vznikl ze zvířete, ale ani náhodou nemám v plánu tvrdit, že by zvíře nemělo božskou podstatu, světlé nitro a svobodnou duši. To se mi zdá jako holý nesmysl proudící z lidského pocitu nadřazenosti a neschopnosti si přiznat, že člověk je živočich jako každý jiný.

Zákon mentality (Lachesis): "Zákon mentality je síla myšlenky. Myšlenka je základní kauzuální princip, kterým člověk vytváří realitu. Věci, události a slova vyvstávají z myšlení. Myšlenka je zákon závislý na síle uvědomělosti myslící bytosti, tedy člověka. Může proto pojmout sílu jakoukoliv." Kdybych neměla reagovat na to, že zvíře opět není považováno za myslící bytost, pak bych pouze podotkla, že v knize se postupně stále opakuje dokola a dokola jedna a ta samá myšlenka a vlastně je jen omývána tolikrát a tolika slovy, že to ve výsledku je až nudné, ač jistě pro některé, kteří by nad knihou tolik neuvažovali celkem vhodné.

(Ataris; Zákon mentality)"Důležité pravidlo je: nemstít se, na nikoho neposílat nenávist." "Pamatuj si, že pokud ti někdo ublíží jednou, udělá to i podruhé, potřetí." Řekněme, že z tohohle jsem byla od začátku mírně zmatena, nejspíše taktéž proto, že jsem to musela srovnávat s myšlenkami, které jsem získala už při studiu čarodějnictví a satanismu, které si v tomto taktéž dosti odporují a když k tomu přidám ještě tento element, který sám o sobě není jasné, byla z toho pěkná kaše. Zvláště pak proto, že formulace se mi nezdá úplně správná - taktéž proto, že jest zakázáno nenávidět někoho a přitom jest oznámeno, že ti ona osoba bude ubližovat stále, pokud ji nezastavíš, ovšem uvědomit si, že si to neodporuje v případě, že to není postaveno takto vedle sebe, se mi zdá poměrně zbytečně složité. "Další pravidlo zní, nemluv sprostě. Vulgární slova mají tvrdou a hrubou rezonanci, která tě špiní tolik, jak moc sprostě mluvíš." Další velmi zajímavý poznatek, který v prvé řadě jsem brala jako naprostou samozřejmost, ale později jsem o tom naopak začala pochybovat. Protože slovo má vždy jen takový význam, který mu přisuzujeme, navíc máme tolik jazyků, tolik různých slov, která mohou v různých jazycích vyznít jinak. Jak by to mohlo tedy něco ovlivňovat, v případě, že to nemyslíme tak špatně? Osobně, nejsem schopna v češtině vyřknout téměř žádné sprosté slovo. V ostatních jazycích mi to však vůbec nevadí, protože to na mě nijak nepůsobí. Takže záleží vždy jen na tom, jaký k tomu máme vztah a zda to bereme vážně či nikoliv...

Princip energetického kanálu... kapitola, ve které nebylo mnoho nového, ovšem mnoho toho, co se upevnilo. Vztahy mezi bytostmi a oboustrannost takového spojení, které může škodit i léčit. V každém případě, myslím, že v knize byla tato problematika vysvětlena poměrně pěkně a to i přes to, že mám tendenci do formulace takových myšlenek zasahovat.

Vesmírná znamení... byla pak kapitola o tom, jak všechno, co se kolem nás děje jest určitou směrovkou pro nás, která nás má dovést na správnou cestu. Což jsem sama pojmenovala trochu jinak a trochu jinak definovala... jako to, že když něco chceme, ale podvědomě, nikoliv vědomě, v tom potlačeném nitru, kde víme, kterou cestou se dát a čeho máme dosáhnout, tak stačí jen dovolit věcem, aby se staly a brzy nacházíme články a knihy, které nás posunou dál, potkáváme se s lidmi, kteří nám řeknou více a vidíme, či jsme součástí události a situací, které nás poučí.

Zakončení (Lachesis): "Veškeré vědění, historie a data, která se stala ve stvoření, jsou uložena v morfogenetických polích vesmíru. Vše má úroveň energie, druh renesance a paměť. Tato pole obsahují vše o světě i o bytostech, které v něm žijí. Lze z nich data čerpat, stejně jako je ukládat." Aneb fascinující myšlenka, že veškeré vědění je mimo naše mozky, ale někde ve vesmíru a náš mozek je jen schopen se na ně napojit, pokud mu to umožníme. Nevím, na toto jsem si mnoho názorů neutvořila, na jednu stranu to určitou logiku má (a ano, používám stále slovo logika i přes to, že v knize je odsuzována).

Čímž končí část, která pro mě byla tou nejdůležitější a po které už jsem se nechala unášet jen krásnými slovy, která mě nabíjela novou energií a to i ve škole o přestávkách, kdy jsem si četla, abych trochu přilepšila svému vnitřnímu naladění. Samozřejmě, příběh pro mě pak začal být i legrační, když se přestala řešit tato témata a tak jsem se jím nechala unášet.

Určitá zvláštní situace nastala ve chvíli, kdy se Lenka dostala do ohrožení "temnými bytostmi". Nu, řekněme, že jejich popis ve mně vyvolal spíše úsměv, jelikož pro mě nezněl vůbec děsivě, vlastně jsem se v této chvíli měla tendenci spíše smát, jelikož jsem se prostě do toho popisované strachu nedokázala zažít, nebo možná jsem se nedokázala jen sžít s hlavní hrdinkou tohoto příběhu, kdo ví? A možná to tak mělo být - uvolňující i pasáže, které by teoreticky měly spíše vyvolávat strach.

--- konec části článku obsahující spoilery ---

Takže bych už tento text ukončila a dala se do celkového zhodnocení...

+ Zajímavý příjemný příběh, který opravdu v těch příběhových částí hladil po duši
+ Informace vylíčeny tak, aby byly pochopitelné pro kohokoli
- Občasné nepříliš šťastné slovní obraty
- Prohlubování propasti mezi lidmi a zvířaty
- Černo-bílý pohled na svět

Nakonec, nedokážu knihu nijak zhodnotit procentuální spokojeností, protože bych musela průměrovat a to není zrovna nejmoudřejší. Proto říkám... vhodné pro začátečníky, ovšem ne pro ty, kdož by se hodlali hned všeho držet a brát to za jedinou správnou možnost.