Vera-nike | Co mám na sobě ráda?

Člověk kouká na pise.cz, co jsou za novinky a najde takový článek, "25 věcí, které mám na sobě ráda", konkrétně jsem na to narazila u Tlapky a tak nějak jsem se hned zděsila toho čísla. Pětadvacet? Deset bych snad zvládla, ale 25? Nevím... až mě děsí, s jakou lehkostí bylo těch 25 bodů napsáno, protože mám dojem, že toho tolik napsat nedokážu, byť se snažím sama sebe přesvědčit, že se mám ráda... ale zatím mě napadají samé věci, které na sobě ráda nemám a které bych chtěla změnit, ale kvůli jedné věci a tedy neschopnosti sama sebe poslouchat a podřizovat se svým a už vůbec ne cizím rozkazům, toho tak nějak nejsem schopna. No, dobře, ale měla bych se alespoň pokusit, když už se chci mít ráda...

Takže zaprvé: Jsem upřímná. Ehm... no, nevím, nevím... měla bych být, chci být a rozhodně je to jakýsi můj cíl, ale popravdě, občas ze mě vyletí lež dříve, než dokážu si toto připomenout. Zlozvyk z doby dávno minulé, který se mě nechce pustit. Naučila jsem se to, deset let jsem žila pod maskou ze lží, takže to se těžko léčí, člověk, který mnoho pravdy k sobě nepustil. Tak znovu... Jsem zvídavá! Ano, velmi ráda zjišťuji nová fakta, ráda se učím věci, které mě dokážou zaujmout. Takže jedničku bychom měli.

Druhý bod... Dokážu se vyjadřovat slušně a spisovně! Jo, tohle na sobě mám ráda, ač většina lidí v mém okolí to příliš neocení. Přes má ústa, se nedostane snad žádný vulgarismus, a když už, tak nikoliv v češtině, protože na to mám svou mateřčinu až příliš ráda.

Nakonec by to snad i šlo! Takže bod třetí... Mám zajímavou fantazii... ano, svou fantazii mám ráda, protože byť není vizuální, tak i ta slova a emoce v barvách jsou krásné a uchvacující a často mi dávají důvod pokračovat ve snažení, v tom, abych žila na tomto světě.

Čtverka... Umím se smát! Že to umí každý? Ale kdepak... já jsem veselá téměř stále a zvláště pak, když je takové krásné počasí (ano, miluji déšť... a ne tou láskou á la: "Jdu se schovat domů", ale "Hurá do školy pěšky, ať si ho trochu užiji!").

Pátý bod... Dokážu pomáhat lidem. Ano, možná ne všem, ale ti, kdož pomoc ode mě chtějí, těm pomůžu. Naučila jsem se dávat sílu a rady, které jsou sic triviální, ale které občas pohladí po duši. Ano, rozhodně v některých případech jsem na sebe více než jen obyčejně hrdá. Třeba případ mojí kamarádky a přítelkyně mého otce, Ivy, když jsem jí zavedla k tomu, aby po čtyřiceti letech odpustila svému otci za to, co se stalo v jejím dětství.

Jde to poměrně rychle, takže hned šestka... Nekouřím, nikdy jsem nekouřila a jsem odhodlaná to nikdy nevyzkoušet! Ano, rozhodně důležitý bod, protože nemám ráda kuřáky, avšak abych se dostala hned k bodu sedmému:

Jsem dosti tolerantní... naučila jsem se žít s kuřákem pod jednou střechou, a byť mě štve, když si občas zapálí v domě, tak to začínám respektovat. Taktéž sprosté lidi jsem se naučila chápat a tak nějak si nad jejich slovníkem jen povzdychnout, místo toho, abych měla chuť je zavraždit. A není to celkem hezká věc?

Nelžu si... tak, k té upřímnosti jsem se nakonec dostala. Ale jen u sebe. Naučila jsem nelhat sama sobě. Ano, možná se to zdá jednoduché a samozřejmé, ale já si přiznala všechny svoje nedluhy a teď si přiznávám i ty hezké věci a toho si na sobě musím vážit, což rovnou zahrnu do dalšího bodu:

Mám se ráda... ač se mi špatně říká, co konkrétně na sobě mám ráda, líbí se mi, kdo jsem, respektuji se jako osobnost a v podstatě se mám opravdu moc ráda, na což jsem pyšná, protože od mého postoje: Nenávidím svět, lidi a sebe především to je hodně daleká cesta, kterou jsem ušla za krátký časový úsek.

Tak to bychom měli už devět bodů. A dostávám se k desátému... Umím myslet, pochybovat a vytvářet si vlastní názory. Ano, další věc, kterou na sobě přímo miluji je to, že nejsem žádná hloupá ovce, já jsem tygr, dámy a pánové, originální osobnost, která má vlastní nápady, myšlenky a názory!

Dokážu překonávat své strachy... ano, nemám příliš strachu z života, což je myslím rozhodně fajn, byť je tu pár věcí, ze kterých mám strach, ale poslední dobou se s nimi dobře vypořádávám a můj život se obrací k lepšímu.

Hm... co by se ještě dalo přimyslet? Ano... Líbí se mi některé mé povídky. Vážně, občas si říkám, že píšu dobře. Jsou to sice jen záblesky, ale i to se počítá, ne?

To jsme na dvanáctce, takže ta obávaná i milovaná třináctka. Co bych na sobě mohla vyzdvihnout, co by se mi na sobě samotné líbílo... začíná to být opravdu těžké. Ale jo, něco malého by se našlo... tak třeba: Umím projevit svůj názor a obhajovat jej! Rozhodně, to na sobě mám ráda, protože byť to nedělám často a většinou jen, když vím, že to má cenu a že to není příliš riskantní, tak když už svůj názor vyřknu, dokážu si za ním stát a vysvětlit jej ostatním, pokud tedy chtějí poslouchat... ovšem přitom, a to je další důležitý bod:

Dokážu ustoupit a upravit svůj náhled v případě lepší argumentace protistrany. Ano, schopnost, kterou jsem jistě nepodědila po otci, který si bude stát za svým, i když už ví, že nemá pravdu, ale mně se na sobě samotné líbí to, že byť si za svými názory stojím, tak za těmi myšlenkami nejdu slepě a když vím, že jsem se spletla, či se objeví nové skutečnosti, dokážu pokračovat v jiném směru.

Tak a jsem u patnáctého bodíku. Hm... už vím! Dokážu rychle číst! Věc, která se mi velmi hodí, když zrovna něco potřebuji a o něco méně, když nemám co dělat, ale každopádně je to věc, která se mi zdá být hezkou.

Tak... a šestnáctka... to dám! Neporušuji své sliby... pravda, jen ty, co opravdu slíbím, nikoli ty, na které pouze kývnu, ale to se přesto počítá. Neslibuji často, ale zato když už, tak je pro mě důležité slib dodržet.

Zbavila jsem se své zákeřnosti! Rozhodně věc, kterou na sobě mám ráda, protože jak stále tvrdím, jsou dvě věci, které ti dají neuvěřitelnou energii do života a které ti dají pocítit tu pravou moc - Ublížit někomu, anebo někomu pomoci. Ale nyní už nikomu nic špatného nepřeji, nedělám naschvály a nesnažím se využívat té první možnosti a spíše ji zamezuji, o to více se soustředím na druhou variantu. Pravda, s tímto mi taktéž pomohl fakt, že když někomu pomůžu, tak se ten úžasný pocit ještě znásobí tím jednoduchým "Děkuji", které občas vyslechnu, kdežto když někomu ublížím, tak se později cítím provinile a všechnu energii, kterou jsem získala, musím hodně rychle zase splatit a pak je to jako na housence (jediný kolotoč, na který jsem na pouti kdy chodila).

Nu... a co dále? Ha... jde to jako po másle, když víš, co hledat... Dokážu uvažovat logicky a racionálně. Mnoho věcí mi dojde, připadá jednoduchých a naprosto normálních a přirozených. Dokážu si dát dvě a dvě dohromady, a ač to není nic neobvyklého, tak myslím, že moje logické úvahy jsou na dostatečné úrovni.

Což bychom měli už osmnáct bodů. Devatenáctý bude takový materiální, na kterém mi mnoho nezáleží, ale přece jen, je to taky to, co se mi na sobě líbí: Nerozhazuji peníze a umím si šetřit, ovšem pro korunu bych si v žádném případě koleno vrtat nenechala... Na penězích mi nezáleží a vystačím si s málem. Bohužel, má to i nepříjemný dopad na tom, že když nepotřebuji peníze, nemám nutkání nijak zvláště pracovat... ale, přesto jsem ráda, že jsem taková, jaká jsem.

Dokážu poskytnout konstruktivní kritiku! Nebo alespoň, když je co kritizovat, tak jsem toho schopna. Ráda vyjadřuji svůj názor, slušně a tak, abych sic poukázala na nedostatky, ale hlavně, řekla, jak bych to viděla, aby to bylo lepší. A toho si na sobě vážím, protože mi schází lidé, kteří by podobnou službu prokázali mně u mé tvorby...

Dvacítka šla sama, teď ještě těch pět. Takže... Když už se do něčeho dám, tak ať to stojí za to! Nedonutím se sic většinou k tomu, abych něco udělala, ale když už se do něčeho pustím, tak se snažím. A to hodně, byť je mé nadšení povětšinou pouze jednorázové a nevztahuje se na dlouhodobé úkony...

Pokouším se s lidmi vycházet v dobrém. Rozhodně bod, na který bych neměla zapomenout, protože kdysi u mě neexistoval. Ale teď... opravdu nemám tendenci odsoudit člověka hned po prvním setkání, většinou se snažím, dokud to prostě nepřežene. A taky bez námitek dávám druhé šance... protože jsem se naučila lidi svým způsobem chápat.

Dala jsem se na samostudium latiny! Ano, na tento, třiadvacátý bod, nesmím zapomenout, protože je to jeden z mála dlouhodobých cílů, které stojí pevně jako staleté duby na svém místě. Sic se většinou učím nepravidelně, ale něco vám latinsky povím a do své běžné mluvy latinské fráze vkládám čím dál častěji. A to je přesně můj cíl!

Čtyřiadvacítka... finišujeme, ale čím? Umím si udělat radost, ale to bylo tak nějak zahrnuto v tom, že se umím smát. Ale něco přece jen musím vypíchnout z toho, co už bylo v podstatě řečeno: Jsem empatická. Opravdu se umím vcítit do lidí a vidět jejich emoce, byť občas v nich mám zmatek. Ale každopádně, nějaká ta empatie tady je, a ač je to schopnost, která je občas velmi těžko skousnutelná, tak s ní mohu mnohým lidem, kteří chtějí si nechat pomoci, opravdu prospět.  

Jsem spravedlivá, dokážu mít lidi ráda a jsem tu pro ty, kteří mě potřebují. Nu, tak nakonec přece jen i pětadvacátý bod je něco jiného než to, že se obdivuji za to, že jsem toho tolik vymyslela. Ale myslím, že je to hezký konec mého seznamu, byť není příliš samostatný, tak přece jen, musel být zopakován a upevněn.

Zvládla jsem to a jsem z toho nadšená! Vážně... jsem ráda, že jsem na sobě našla to, co mám ráda, protože přesně to je to, co budu potřebovat, až se někdy budu cítit mizerně. Přečíst si ten seznam a utvrdit se v tom, že Já mám právo žít!A mám se stejně ráda už jen proto, že jsem, chci být a budu! Děkuji ti, Tlapko i tobě Impératrice, za to, že jste mě k tomuto navedly.