|
Krev a volba
Hadí dědic - HAD - IV.
Nataly se probudila již z časného rána. Smaragdově zelená ve spojení s příjemně chladným stříbrem se pro ni ihned stala symbolem domova. Zmijozelské podzemí prostě nemohlo být dokonalejší, usoudila při pohledu z okna na hlubiny jezera, které působilo dojmem obrovského akvária zabudovaného přímo do ložnice! Klepla na sklo a s úsměvem sledovala, jak blízko se nacházející ryba leknutím odplula o několik metrů dál.
Oblékla si svůj krásný zeleno-stříbrný hábit z hedvábného sametu, a usoudila, že to ohrožení u Madame Malkinové za to stálo. Přece jen, hábit na míru z tak kvalitní látky nemá každý trhan ze sousedství. Ostatní dívky už taktéž byly vzhůru, jen postel úplně nalevo byla skryta závěsem, který zajišťoval jejímu obyvateli soukromí.
"Dobré ráno," pozdravila své spolužačky, nač se jí dostalo hromadné odpovědi. "Měly bychom vyrazit na snídani, vyučování začíná coby dup," pronesla směrem k dívkám, aby nemusela vyrazit sama a kriticky si změřila své nové spolubydlící. V pokoji byly jen dvě neznámé, protože Tanya Hugnesová, se kterou dříve prohodila pár slov, a Lilien Potterová, jejíž nepřítomnost Nataly naopak ocenila, se zde nenacházely. Nebo spíše, jedna z nich byla pryč a ta druhá ještě spala.
"Jo, přece nemůžeme přijít hned první den pozdě," souhlasila drobná dívenka s dlouhými tmavě hnědými vlasy, působící hned na první pohled dosti cílevědomě. Jednoduše hrdý Zmijozel.
"A co ona?" napadlo však o něco vyšší modrookou blondýnku, pomyslet na poslední z pětice. Ta pro změnu působila dosti nezmijozelsky, ale Nataly věděla, že ne každý se hned jako Had prezentuje.
A někdy to bylo i výhodné. Navíc, nemohli být všichni těmi vůdci, že?
Brunetka si však nad její otázkou jen odfrkla: "Je Potterová," pronesla, což samo o sobě znělo jako nadávka, "pochybuji o tom, že stojí zrovna o naší společnost," ušklíbla se. A Nataly tak alespoň zjistila, která z jejích spolužaček je oním ranním ptáčetem.
"Každopádně, ani já o její společnost nestojím. Její rodina už tak zkazila více než dost a nacpat se k Hadům bylo už přes čáru," doplnila Nataly výpověď brunetky. "Takže jdeme?" zeptala se hned nato s úsměvem a vyrazila ke dveřím.
"Jasně," souhlasily obě zbylé dívky a společně se vydaly z podzemí zpět do velké síně, což nebylo tak náročné, když jste po cestě dávali pozor a počítali odbočky. "Mimochodem, jsem Andrea Becarmová," představila se přitom brunetka. "Ty jsi Fergustonová, že? A ty, Butlerová," pronesla hned poté, aby si ujasnila jména svých spolužaček. Nataly byla ráda, že se k tomu dostala sama, protože přece nehodlala přiznávat, že si tak nějak nezapamatovala jejich jména. Hadi si přec všímají všech detailů!
"Přesně tak," řekla tedy jen, než dorazily do velké síně, kde se usadily ke stolu. Nataly opět vedle Malfoye, z každé strany obklopena jednou ze spolužaček. Hugnesová totiž seděla o místo dále a volné zůstalo to na kraji stolu. "Zdravím vespolek. Malfoyi, tak jak dopadl pokec s Greengrassem?" zeptala se hned na začátek, ne tak úplně bez postranních úmyslů.
"Zdar, Fergustonová," ušklíbl se oslovený. "V pohodě, ale to tys prý něco řešila s MecMorovou, co ta chtěla?" optal se zvědavě, a navázal tak na téma, které řešila už od včerejška.
"Potterovou. Koho jiného. Samozřejmě mi potvrdila naše domněnky," odvětila téměř znuděně, nalívajíc si čaj.
Což zapůsobilo přesně tak, jak si Nataly přála. Becarmová nastražila uši, aby se dozvěděla více, ale tím, kdo položil další otázku, byla Butlerová: "Jaké domněnky?"
Malfoy se taktéž pousmál, když si uvědomil, že přesně k tomuhle tohle představení mělo vést. "No, ohledně Potterové, přece... vy to asi ještě nevíte, ale..." pronesl a pak ztlumil hlas, což mu zákonitě přineslo zvýšenou pozornost: "Ona je dcera zrádkyně Rebeccy."
A byť tuto informaci nepochopila jak Butlerová, tak samozřejmě ani Thorn, naopak Becarmová už dále nezůstávala stranou konverzace: "To jako vážně? Ona si vzala Pottera? Jakoby její zrada už tak nebyla příšerná!" pronesla a kývla na Nataly, které tak potvrdila teorii, že patří k některé z rodin blízkých její babičce. Čistokrevných rodin, které však zároveň výrazně nesympatizovaly ani se samozvaným Pánem Zla.
Ovšem než by stihl kdokoli říci cokoli dalšího, do velké síně vstoupila právě zmiňovaná neobvyklá slabina Zmijozelu, takže se hovor stočil raději na jiné téma. S takovou nebude obtížné je získat na mou stranu. A který Had s kouskem mozku by taktéž nechtěl být spojencem Malfoye, že? pousmála se a pak pohlédla na Becarmovou s další zajímavou myšlenkou: A naše jméno má očividně v některých kruzích stále svou váhu... situace se vyvíjela v podstatě až neočekávaně dobře, což Nataly nemohlo nepotěšit.
Po snídani se celá skupina Háďat vydala zpátky na kolej, aby si připravili věci na hodinu. Začínali kouzelnými formulemi, které měli společně s Mrzimorem, což se jevilo jako poměrně poklidný začátek. Přece jen, nebylo nejlepší hned ze startu dávat hodiny třeba s Nebelvírem, kde hrozilo nebezpečí vážných sporů. Kolejní rivalita totiž neustávala v žádné době. A někteří ji brali nikoliv jako nevinnou soutěživost, ale jako smrtelně vážný spor. A byť Nebelvíři se v těchto konfliktech vyžívali, kupříkladu Nataly byla ráda, že tento rok mají s lvíčaty společné jen Bylinkářství.
Chtěla si zajít ještě do ložnice, aby vzala dopisy, co napsala rodičům a babičce o cestě do Bradavic a zařazování. Měla totiž v plánu po hodině rovnou zaběhnout do Sovince a odeslat je. Ovšem ložnice nebyla prázdná. A samozřejmě na posteli neseděl nikdo jiný, než její sestřenka, hrající si s tou svou kočkou - Kočkou! Který Zmijozel tahá do podzemí kočku?
"Měla by sis pohnout, Potterová, nechceme kvůli tobě přijít hned ze začátku o body," pronesla znenadání a na tváři se jí objevil úsměv, když s sebou Lily škubla, jak se lekla. Hadi jsou všímaví, Lvíčátko, budeš se muset víc snažit, abys vypadala jako jedna z nás, pomyslela si na to a rovnou své spolužačce vymyslela trefnou přezdívku. Vzala si své dopisy, které se rozhodla pro příště lépe uschovat - Co kdyby se k nim ta Nebelmilka dostala? Nebelvíři mají přeci tendence nerespektovat soukromí... napadlo ji přitom, ne tak úplně nezaujatě vůči rudé koleji, protože jinak věděla moc dobře, že i Zmijozelové často lezou ostatním do soukromí. Ne však proto, že by rádi vyzvídali drby, nýbrž z čistě praktického hlediska ohledně lepší znalosti svého okolí. Nakonec se však raději vydala na hodinu Formulí. To s tím pozdním příchodem totiž myslela vážně. Protože na rozdíl od arogantních Potterů, já nemám speciální zacházení, že?
Na kouzelné formule je totiž měl bývalý Nebelvír, profesor Creevey. Což mělo i své výhody, například tu, že strávil představováním teorie jen pár chvil, než se rozhodl studenty pustit k procvičování. Nevýhody tohoto přístupu se však projevily hned následně. Mimo Nataly, Malfoye a Becarmové, kteří zvětšovací kouzlo už dávno uměli díky možnosti domácího procvičování, se nikomu nepodařilo Engorgio správně provést. Jelikož však všichni úspěšní byli Zmijozelové, profesor to přešel beze slova, či snad uznalého pohledu. Prostě se vrátil k teorii. Velmi nudné teorii...
Navíc, většinu učiva si prostě měli sami pro sebe přečíst, což velká část z čistokrevných už učinila předem, jelikož na rozdíl od těch, co se paktovali s mudly, oni brali své studium vážně. Nataly věděla, že takhle by spolužáky rozdělovat neměla, ale sklony k těmto závěrům se jednoduše získávaly snadno. Její babička však vždy tvrdila, že čistokrevný kouzelník není ten, který nemá v rodokmenu žádného mudlu, nýbrž ten, kdo bere magii vážně. Naopak její matka byla opačného názoru, nikdy příliš nebrala v potaz to, co člověk chce. Všechno bylo dané. Jakoby napsané v nějaké knize osudu. To byl asi hlavní zdroj jejich rozepře. Jen Nataly ještě sama netušila, na kterou stranu se přiklonit. Osud či volba? Na čem vlastně v životě záleží? Věděla, že ta myšlenka je důležitá, ale nemohla se dostat k zdárnému řešení. Zatím. A vlastně ani nevěděla, která možnost by se jí více líbila.
Kdyby jen všechno bylo na osudu, člověk by se nemusel snažit. A za nic by nezodpovídal, prostě by to tak bylo předem dané a nezáleželo by na tom, co vlastně uděláme. Což je na jednu stranu super, ale na druhou... děs. Co třeba, kdybychom měli zapsaný osud, který by se nám nelíbil, a nemohli bychom jej nijak změnit, že? Rozhodla se zabývat raději nově nalezenými tématy v mysli, než aby četla už předem známou kapitolu v Základech kouzelných formulí. Ale ta zodpovědnost, která plyne z vlastní volby? To taky není nic příjemného... přece jen, komu by se chtělo skončit někde v... pekle? Asi tak nějak... jen proto, že v životě udělal pár špatných kroků?
"To by bylo pro dnešek vše," ohlásil však profesor konec hodiny. "Nezapomeňte na tu esej ohledně magického jádra kouzelníků. Máte na to celý týden, tak si dejte záležet!" upozornil je a Nataly pohlédla ještě na tabuli, kde se opravdu nacházelo zadání úkolu, které si jen rychle opsala, než zaklapla knihu, která před ní - rozevřená na třetí stránce - ležela jen pro efekt, a vydala se z učebny. Přece jen, musela odeslat ty dopisy.
Kapitola V. >>>