sayonara: Ahoj, jsem připravena tě konfrontovat (i když to je celkem silné slovo) v celé své vědeckosti a rádoby nezaujatosti, protože vím, jaký je to opruz, když sepíšeš superdlouhý článek a všichni mlčí.

Článek má dobrý potenciál rozjet zajímavou diskusi, proč mít však strach z heterosexuálů, jsem se nedozvěděla. Spíš proč se vyhýbat blbcům a byrokratům, kteří potřebují mít pro všechno nálepku.

Ad problém sexuality: Někde jsem četla, že se rozlišuje orientace sexuální a romantická. To znamená, že já můžu být třeba 80+20 bisexuální, když mě přitahují z 20 % ženy, ale už třeba 5+95 biromantická, když 5 % z osob, s kterými si dovedu představit vztah, jsou ženy.

Když se dívám na problém sexuality z biologického hlediska, 1 % bisexuálů mi připadá hrozně málo, a to z následujícího důvodu: V jistém stadiu vývoje plod obdrží určitou dávku hormonů, která vyladí jeho orientaci. Ponechme stranou vliv výchovy, který také hraje určitou roli. No, a jelikož dávka každé chemické látky je spojitá veličina, tj. není to 0 nebo 100, nýbrž 0, 1, 2, ... 99, 100, tak nutně musí existovat nějaký delší přechod mezi čistou homosexualitou a čistou heterosexualitou. Z pohledu biofyzika se mi 1 % zdá sakra málo.

Další věc, která mě v souvislosti s tvým článkem napadla, je staré Řecko. Tam byla homosexualita normálním, ba dokonce žádaným jevem. Armády, jejichž vojáky svazovaly romantické vztahy, byly neporazitelné. Každý voják věděl, že pokud uteče z boje, ohrozí život svého milovaného.

A proto mi není jasné, proč homosexualita byla během historie utlačená až k ilegalitě. Ze všech hledisek mi to připadá nevýhodné, zvlášť, když je lidí jak psů.