"Sexualita", aneb proč mít strach z heterosexuálů?

Dnes jsem se rozhodla sepsat něco, co bude čelit velké kritice, pokud tedy někdo usoudí, že má slova jsou hodna utroušení nepěkné poznámky. A ano, předem varuji, že nestavím na vědecky podložených faktech, nýbrž na pocitech, pozorováních a pouhých několika let mého života... a ano, lidičkové, naše malá Ver se rozhodla odporovat odhadům ohledně toho, kdože je zde vlastně tou většinou...

Ach, ale abych mohla něco takového vůbec nadhodit a kritizovat pohled určitých jedinců lidského rodu, začnu s tím, že si nějak pro sebe vyměřím pojem "sexualita". Wikipedie vám jistě řekne hodně zajímavých "faktů", ale já mám radši své vlastní slovníčky, které mají významy mírně upravené... takže oproti běžnému modernímu pojetí musím říci, že považuji za základ sexuality kromě pudu rozmnožovacího taktéž jiné pudové záležitosti – kupříkladu dominanci. A ano, v tomto případě budu muset konfrontovat naše poznatky o lidské psychice s poznatky etiologickými, což není u mě však ničím zvláštní – ráda porovnávám naše "pokroky" oproti našim "čtyřnohým příbuzným".

Takže nejspíše nikoho z vás nepřekvapí, že u teorie sexuální orientace nemám zrovna v lásce odhady á la Ivo Procházka (tz. 96% hetero, 4% homo a méně než 1% bi), zvláště pak proto, že je to odhad, což ve mně osobně evokuje poznatek, že odhad nemusí mít nic společného s realitou (no vážně, taky můžu z okna domu odhadovat, že onen komín přes ulici, na němž leží čapí hnízdo, má průřez deset čtverečních centimetrů a zkuste mi vyvrátit, že to není odhad!). O něco více se mi tedy rozhodně líbí možnost hledět na to dle Kinseyovy škály... kde mě hned zarazí fakt, že "Provozování sexuálních praktik s osobami nějakého pohlaví není považováno za příliš směrodatný příznak sexuální orientace"... protože v takovém případě mám zmatek v tom, co za sexuální orientaci považováno je. To mi bude muset někdo vysvětlit (vlastně budu celkem ráda, když se budu moci pobavit nad přednáškami naštvaných heterosexuálů...).

Nejspíše právě mí milovaní heteráčci protočili očkami nad mými slovy, či se plácli do čela s povzdechem: "Ta holka je marný případ." a já tedy mám možnost pokračovat sama pro sebe, či možná pro ty, kteří chtějí vědět, jak vlastně mé myšlenkové pochody dopadnou a pak mi vysvětlit, v čem všem se tak strašně mýlím.

Pokračujeme tedy etologií, protože, co jsem se za život naučila, tak byl fakt, že co funguje v mikrosvětě, to se dá aplikovat i na makrosvět a tedy by se teoreticky v důsledku podobnosti dalo říci, že etologie je určitým základem psychologie (Mýlím se? Dokaž mi to!). Třeba naši sociologicky-blízcí příbuzní, tz. vlci, ke kterým tady máme asi nejbližší přístup, či snad i psi, kteří jsou sic trošku opoždění vůči svým starším příbuzným, avšak přesto nějaký ten základ se na nich pozorovat dá. Samozřejmě, dá se díky tomu směřovat zájem spíše na samce, nežli samice, avšak předpokládejme, že muži nejsou z Marsu a ženy z Venuše, nýbrž že jsou stejný živočišný druh. A zde to máme černé na bílým, či spíše kožich na kožichu... jednoduše stačí vědět, že homosexuální chování je u nich naprosto normální a běžné z důvodu toho, že to patří k dokazování dominance, a tedy určování pozice v hierarchii... navíc je tu i fakt, že je u sociálních živočichů (vyjma člověka) tendence zanechávat poznávací pachovou stopu mezi členy společenství, k čemuž se každopádně určitá intimita váže.

Samozřejmě, u lidí nutkání poznávat-se dle pachu, nutkání ke kontaktu s ostatními členy společenství a dokonce i důkazy dominance, naprosto přestaly být podstatné, což bych považovala za důvod, proč se z heterosexuality stal takový hit a bisexualita jest zahnána do kouta, nepovažována za hodnou byť jediného procenta. A nás lidi většinou zajímá jen člověk, okolí ať si dělá, co chce, a navíc tady máme šikovný vliv náboženství, které rádo říká, cože je správné a normální. Možná už heterosexualita dosáhla nějakých 80-90% populace, ale osobně bych usoudila, že to není zrovna přirozené (z úplně jiného soudku: alespoň ty nejmírnější formy tetanie jsou vlastní 99% lidské populace, byť se nedá říci, že to jedno procento jsou lidé nenormální či divní). Je to důsledek toho, že bisexualita se u lidí stala bezúčelnou a následně taktéž silně haněnou a zakazovanou. Ach... a já zapomněla na homosexuály? Ach, ne, nezapomněla, pouze nemám dostatek subjektů ke zkoumání vzhledem k tomu, že většina mých přátel jsou taktéž bisexuálové.

Tak co? Zvládli jste přečíst vše? A jdete mě konfrontovat? Ráda uvidím nové poznatky, které lze jen těžko od nezaujatého zdroje získat (možná taktéž proto, že nezaujatý zdroj nejspíše neexistuje...), protože já nesděluji světu globální pravdu, já si pouze sepisuji tu svou, fakta, která jsem získala a vypozorovala... a ráda své názory konfrontuji s novými myšlenkami a následně poupravuji k obrazu reálnějšímu...