|
Nový svět
Propojené - Začátek příběhu - Kapitola třetí
Na cestě jsem již přes dva měsíce. Ano, tak dlouho cestuji a živím se jen tím, co ulovím – tedy spíše se krmí jen mé upíří já, jako čarodějka si musím vystačit s tím, že občas se někde zastavím, ač to nedělám často – chci být hlavně co nejdříve v dočasném cíli své cesty, kterým se aktuálně jeví Kanada.
Ovšem teď se nacházím v Portlandu, kde se mi líbí, ač je tady více lidí, než bych potřebovala, je tu většinou zataženo a slunné podnebí mi nikdy moc nesvědčilo, protože ač třpytění mé pokožky na slunci dokážu s pomocí magie zamezit, je to starost navíc a je to navíc energicky náročné. Proto jsem i u nás doma chodila vždy pořádně oblečená, abych se vyhnula přílišným slunečním paprskům na mé kůži. A proto jsem se rozhodla tady na chvíli zůstat – pár týdnů, možná i měsíc, abych si trochu odpočinula a nabrala pocit toho, že někam patřím a že mám domov a nejsem jen štvanou zvěří.
Moje nohy mě však nesly do okolí Portlandu, na tento den jsem měla naplánovanou dlouhou procházku do deštivého Forks, protože zelené a mokré oblasti čarodějky s magií vody vždy přitahovaly a já vodní jsem, ač mám taktéž oheň, kterému však bylo lépe v původní domovině.
Ovšem před tím jsem se ocitla v Settlandu a rozhodla jsem se, že menší zastávka mě nezabije a koupit si nějakou normální svačinku mi taktéž přišlo vhod. A tak jsem v podobě čarodějky navštívila nějaké obchody s potravinami, avšak pak mě upoutal obchod s oblečením, přičemž jsem se samozřejmě rozhodla, že nakoupit nějaké hezké věcičky na sebe by nebylo na škodu, když chci působit alespoň trochu civilizovaně.
A brzy se našlo hezké tričko fialové barvy, které mělo kolem sebe modravé spirálky různě zatočené a velice zajímavé a tak jsem si jej chtěla vyzkoušet.
"Alice tě zabije, pokud si to koupíš," zaslechla jsem hlas od jednoho ze dvou mužů, kteří stáli poblíž kabinky, kam jsem mířila. Ten, který právě promluvil, byl trochu větší a o poznání svalnatější.
"No ať," zašklebil se ten druhý, avšak já si jich původně moc nevšímala. Nikdy jsem moc nemusela nakupování, ale tohle tričko se mi fakt líbilo a stejně už jsem měla jen jedno takové, které bylo v dobrém stavu. Tričko mi navíc krásně sedělo a tak jsem vyšla ven a hodlala jít si triko zaplatit. Ovšem když jsem procházela kousek od těch dvou, naskočila mi husí kůže a já si je z povzdálí pořádně prohlédla. Oba bílí jako křída... upíři. Sakra! Kde zmizela moje ostražitost?! Pomyslela jsem si nazlobeně a litovala, že jsem zde nešla v upíří podobě. A tak jsem sebou opravdu hodila, když jsem proběhla k pokladně nejdále od těch dvou, zaplatila a zmizela z obchodu.
Štěstí, že si mě nevšimli. Ale brzy možná zachytí můj pach. Měla bych vypadnout, pomyslela jsem si, ač jsem věděla, že to nebyli Volturi, tak si mě mohli dát klidně ke svačince. A tak jsem raději bleskově změnila v upírku a běžela, dokud jsem nenarazila na Forks, kde jsem se proměnila zpět, protože podle pachu už mě stejně nenajdou a procházela jsem se městečkem, dokud jsem nedorazila k nějaké pláži, která mou vodní moc přímo volala.
"Dobrý den, krásná dámo," pozdravil mě nějaký mladý klučina, kterého jsem si zprvu nevšimla a tak mě na chvíli zarazil.
"Ahoj, kdo jsi?" zeptala jsem se s údivem, protože to bylo to první, co mě napadlo, protože jo, byla jsem hezká, ale nijak zvláště, vypadala jsem jako obyčejný člověk – jako všechny čarodějky, od lidí k nerozeznání, dokud nepoužijí moc.
"Promiň, že jsem se nepředstavil hned," omluvil se hned klučina a mě to připadalo čím dál podivnější, "mé jméno je Seth," představil se tedy s úsměvem na tváři.
"Já jsem Veronica," řekla jsem mu taktéž své jméno.
"Tak to vítej v La Push, krásná Veronico," usmál se na mě tím pohledem... pohledem, který připomíná... Slepý, kterému se navrátí zrak! Jako kdybych byla středem vesmíru... s úžasem jsem si to uvědomila. Měniči! Ochránci lidí a věrní služebníci čarodějek! Málem jsem začala skákat půl metru do vzduchu, když jsem si to uvědomila a rozhodla se, že tohoto musím využít. Seth si nejspíše myslí, že se do mě otiskl, jako každý měnič, který by mě viděl.
"Děkuji za přivítání," usmála jsem se na něj a nasadila svůdný pohled. A pak jsem začala vědomě přitahovat pouto mezi námi, které vytvořila jeho povinnost mě chránit za každou cenu. Seth na mě stále koukal jako by poprvé v životě viděl slunce a já doufala, že tady bych mohla být v bezpečí – na nějakou dobu. "Ale bohužel už budu muset jít," řekla jsem s hraným smutkem a v skvělém hereckém představení jsem se otočila a pomalu se vydala pryč.
"Počkej!" zastavil mě a já se s úsměvem otočila, protože jsem samozřejmě věděla, že se musí ujistit, že se vrátím – Jako by to nevěděl, kdybych byla do něj otisknutá, tak se od něj dále držet nebudu... a vzhledem k tomu, že mě honí banda upírů, tak už vůbec ne! "Přijdeš zítra?" zeptal se mě a pak sklopil pohled, protože jej záhadně zaujal písek na pláži.
"Mám přijít?" zeptala jsem se a předstírala nadšení – což jsem ani moc předstírat nemusela, šťastná jsem opravdu byla. A taktéž jsem samozřejmě věděla, že chce, abych přišla.
"Jasně, budu se na tebe těšit," usmál se na mě.
"Dobře, tak to přijdu," slíbila jsem mu a vyrazila domů, přičemž jsem se za hranicemi Forks proměnila zpět v upíra, aby nehrozila další příhoda s upíry – dobře... takže na území Forks nikdy ne jako upír a mimo se zdržet toho, abych vypadala jako čarodějka...
Druhý den jsem přišla, jak jsem slíbila. Seth vypadal opravdu šťastně a já mu jeho iluzi šťastného otisku ještě upevňovala, ač jsem v upevňování těchto pout byla daleko horší než ostatní čarodějky, protože mi v rozkvětu bránila má upíří polovina. Věděla jsem, že o mně vědí všichni měniči, kteří patří do stejné smečky jako Seth a věděla jsem, že i mě brzy přijmou pod svou ochranu. Ač samozřejmě jsem neplánovala, že by se někdy měl někdo z nich dozvědět to, že jsem čarodějka a tedy je ke mně váže stará magie a ne nějaký otisk, ve kterém dle mého mají taktéž tak trochu prsty čarodějky.
I přes mé ne zrovna dobré schopnosti se mi podařilo velice brzy Setha dostrkat až k tomu, aby mi řekl, jak moc mě miluje a co je hlavní, aby konečně nahlas vyřknul, co je zač – ač si myslel, že je něco jako vlkodlak, což je silně hloupé, protože být on vlkodlakem, tak jsem dávno na cucky, ale nehodlala jsem mu vysvětlovat, že o něm vím více, než on sám – proč taky? Dává mi to určité výhody, když neví o sobě tolik, co já. Samozřejmě jsem musela předstírat překvapení, avšak život mezi lidmi mě naučil být dobrým hercem ve svém životě.
Zbaštil mi každé slovo, které jsem mu kdy řekla, každý můj pohyb hltal pohledem. A občas jsem si i říkala, že je ten mladý vlček opravdu velice naivní, ač jsem ve své podstatě věděla, že to, že jsem čarodějka, mu zakazuje byť jen přemýšlet o tom, že bych mu kdy mohla lhát. A tak jsem brzy poznala i jeho smečku. Poznala jsem se jak s lidskou dívkou Emily a jejím "vlkodlakem" Samem, jenž byl dle všeho alfou smečky, tedy jedné smečky, protože jak jsem zjistila, smečky jsou dvě a vlků je tady celkem šestnáct, pokud správně jsem počítala. Ovšem problém byl i tady a to s jistou vlčí slečnou – o měničkách jsem toho moc nevěděla, ale tušila jsem, že s Leah bude problém – hlavně proto, že se na mě samozřejmě musela dívat tím svým vlčím zamilovaným pohledem, ale nakonec se omluvila a utekla do lesa. Protože stejně jako nedokážu úplně zpevnit pouto vlka se mnou, nedokážu taktéž jej úplně smazat – vlastně téměř vůbec, je to věc opravdu těžká. Většina ostatních vlků pak na mě sice taktéž koukali zbožňujícím pohledem, ale ne tak jako Seth, který mi však přišel v jednu chvíli i jako úplný extrém – a to jsem si myslela, že to s tím upevňováním nedokážu tak dobře. Ale jinak to vypadalo na většinu vlků otištěných. Ač mně stačil jen Seth, protože jsem věděla, že smečka za ním bude stát, když se jedná o otisk.
Může se zdát až zvláštní, jak dobře a bezpečně jsem se u těchto obrovských vlků cítila. Tedy, dokud se někdy nemuseli proměnit, protože to jsem si připadala dosti nejistá. A největší problém měla moje upíří část, která i v podobě čarodějky tam někde byla a napovídala mi chvíli: uteč a někdy zase: zaútoč. Což o to, utéci by šlo, protože někdy bych se jednoduše mohla leknout, ale druhý případ byl už úplně o něčem jiném a vymykajícím se vlčí kontrole – ač ať bych si vybrala jakoukoli hloupou lež, oni by mi museli vše uvěřit – ač nevím, jak moc je to s důvěřivostí ohledně otištěných, protože na jejich partnerky samozřejmě nic takového nefunguje.
V La Push jsem trávila všechen svůj volný čas. Na noc jsem chodila domů, kde jsem uvažovala nad tím, jak dál a měnila jsem se v upírku, přičemž jsem občas zašla na lov, aby mě pak má upíří část nezlobila – jedna bez druhé nemůže existovat, protože když jednu potlačím, jednoho dne pak bouchne a začne zasahovat i do té druhé. Byla jsem ráda, že můžu trávit všechen čas se Sethem a začínala jsem mít pocit, že možná bych k němu taktéž mohla něco cítit. Ač... ne, jeho láska je jen to, co jsem sama vytvořila a to, co vytvořila stará magie. Nic ke mně necítí a já nemám žádné pouto k němu. Seth byl moc milý, pozorný a bavilo jej vše, co mě... udělal by pro mě cokoli, skočil by pro mě do ohně či před letící kulku, aby mě zachránil.
A jednoho dne se měl vrátit Sethům alfa se svou novou ženou. Ovšem dozvěděla jsem se jen to, že se Jacobova žena jmenuje dle všeho Nessie – mimochodem, lituji jí už jen z poslechu, jak někdo mohl dát jméno příšery dítěti? Ale jinak jsem se nedozvěděla nic, a protože jsem nechtěla jej nutit – a vlastně by to nešlo bez nějakého toho podezření z toho, že mám nad vlky až moc velkou moc – tak jsem se pravdu, která mou otřásla od základů, nedozvěděla až do doby, než jsem jí uviděla.