Hadí dědic - HAD - II.
Rodina Fergustonových dorazila na nádraží King´s Cross již v půl jedenácté, jelikož příchod na poslední chvíli byl něčím pro ně naprosto cizím. Nataly si vezla jen nepříliš velký kufr na kolečkách, který však díky několika šikovným kouzlům, které na něj zakouzlil její otec, připomínal zevnitř spíše robustní skříň, díky čemuž se do něj vlezly všechny věci, které si s sebou vezla.
Jen co dorazili na nástupiště 9 a ¾, setkala se rodina s blonďatou ženou v černém hábitu, společně se dvěma dětmi - chlapcem stejně starým jako Nataly a dívkou o něco mladší. "Edith, jak příjemné to setkání," pronesla s neupřímným úsměvem žena a pak kývla i na Anthonyho: "I vás zdravím, pane Fergustone."
"Taktéž tě ráda vidím, Ashley," odpověděla Edith s podobným výrazem, než pokračovala s předstíraným zájmem; "takže i Hydrus jede letos poprvé? A kde je vůbec Scorpius?" zeptala se totiž a pohlédla na mladého Malfoye, který byl dokonalou kopií svého otce, až člověku začalo být podezřelé, jakže se ta podoba v tomhle rodě dědí, že zůstává naprosto konstantní. Nataly chlapci, kterého často vídávala na různých společenských akcích pořádaných některou ze zbývajících rodin, jeho jméno opravdu nezáviděla. Popravdě, netušila, kde se vzala u Malfoyovic klanu ta posedlost těmi příšernostmi.
"Ano, už to tak bude, že naše děti jdou do stejného ročníku, avšak alespoň se budou moci i ve škole držet v lepší společnosti," prohlásila Ashley, a každému bylo jasné, co tou lepší společností v dnešním přemudlovaném světě míní. "Přec jen, všichni víme, jak to tam vypadá. Kdyby nebyly Bradavice vyhlášeny jako nejlepší kouzelnická škola světového kalibru, nezaváhala bych ani na chvíli, poslat děti do Kruvalu, který si drží alespoň nějakou úroveň," pronesla vážně paní Malfoyová a pak jen mávla rukou nad Edithinou další otázkou ohledně svého muže: "Ale, však to znáš... něco na ministerstvu."
"Jistě, ještěže to tak dopadlo," kývla hlavou Edith, ač popravdě nevypadala příliš nadšená tímto sdělením. "Nataly, měla by sis najít volné kupé, než budou všechna obsazena," dodala pak směrem k dceři, aby mohla pokračovat nerušeně v konverzaci se svou bývalou - a nepříliš oblíbenou - spolužačkou.
"Jistě matko; nashledanou paní Malfoyová," rozloučila se Nataly formálně a společně se svým otcem se vydala směrem k vlaku, hned do vagónu B, protože Áčko bylo vždy vyhrazeno pro učitele, primusy a prefekty.
"Tak dobře, holčičko, opatruj se..." pousmál se Anthony, když stáli před vlakem, "a nevyváděj žádné hlouposti. A dostaň se do Zmijozelu, jinak tvá matka bude zuřit, však jí znáš; nejspíše by neskousla, ani kdyby ses dostala do Havraspáru a v domě máme příliš mnoho cenného nábytku," zažertoval, byť to bylo myšleno žertem pouze napůl. "Uvidíme se o Vánocích, ale kdykoli budeš něco potřebovat, napiš. Mám tě rád," s těmi slovy svou dceru objal a povzbudivě se na ni usmál. Ne, že by Nataly měla z následujícího roku nějaké obavy.
"Jasně tati. A neboj se, každopádně budu ve Zmijozelu a mám Trima, takže napíšu jen, co dorazím," zazubila se. "I když aktuálně nemám nejmenší tušení, kde ten pták zase lítá," řekla Nataly a pak konečně nastoupila do vlaku, kde prošla uličkou hned ke druhému kupé, které bylo dosud volné. Mávla ještě z okna na otce, než se usadila. Téměř v tu samou chvíli se však dveře znovu otevřely.
"Ahoj Fergustonová, prý se máme držet po kupě, takže... tohle jsou Flint a Grant." Do kupé nevešel nikdo jiný než Hydrus Malfoy a dva další kluci - vysoký nepřátelsky vyhlížející černovlasý chlapec a blonďatý hromotluk. Všichni tři se bez zeptání posadili k Nataly, jako by bylo úplně samozřejmé, že pojedou s ní v kupé, což však Nataly jinak nekomentovala než pozvednutým obočím, protože způsoby upadaly dle všeho i v čistokrevných rodinách. Na druhou stranu, jí to mohlo být zatím jedno, protože si okruh "svých lidí" hodlala začít budovat až po zařazení, vzhledem k tomu, že snad nikdo neměl úplnou jistotu v tom, kdeže skončí - v poslední době rozhodně ne, protože moudrému klobouku asi z těch mudlů přeskočilo a on už nepoznal čistou krev.
"Nazdar Malfoyi," vložila alespoň svou iritaci ohledně jeho způsobů v tónu svých slov a zbylých dvou hochů si nevšímala - dosti jasně si uvědomovala, že je to zbytečné. Teď jen vydržet cestu s dvěma hlupáky a jedním nafoukaným aristokratem. Ovšem... spojenci se vždy hodí, zvláště takoví, jako je Malfoy. Člověk by neřekl, že se dokáže někdo prolhat až na ministerstvo, ale očividně, u Malfoyů je možné vše, pomyslela si, přičemž její myšlenky výjimečně vedla spíše slova matky, nežli výchova otce a babičky. A to, že byli Malfoyovi asi jediní, komu se podařilo i přes znamení vyhnout nepříjemnostem bylo už samo o sobě dostatečným důvodem k tomu, aby si je člověk neznepřátelil. Dále však už nepovažovala za nutné nic říkat a tak raději sledovala z okna dav ztrácející-se a opět se zjevující v mléčném kouři z lokomotivy.
A brzy se vlak vydal na svou každoroční dlouhou cestu do Školy Čar a Kouzel v Bradavicích. Trhnutí, které na tento fakt upozornilo, bylo poměrně výrazné, stejně jako zahoukání od lokomotivy, avšak ve druhém kupé vagónu B to akorát jemně vyvedlo z rovnováhy blonďatého hromotluka, jinak se však nic nezměnilo. Atmosféra však nebyla špatná - ne nepřátelská, ne napjatá, prostě jen zde neměl aktuálně nikdo nutkání prolomit ticho, protože by to bylo zbytečné.
Ovšem zanedlouho po výjezdu se vagónem rozlehl zvuk vozíčku s cukrovinkami a baculatá čarodějka v děsném růžovém hábitu dorazila i ke kupé, kde dosud mlčící skupinka seděla. "Dáte si něco, drahoušci?" zeptala se čarodějka nehorázně sladkým tónem a s úsměvem na tváři.
"Fazolky a šest marcipánových myšek," informoval dámu Malfoy a za chvíli už si bral svou objednávku a čarodějce předával několik mincí.
"Dvě dýňové paštičky a žabku," vzala si pak slovo Nataly, nevšímajíc si počínajícího pozdvižení, které v té chvíli propuklo v kupé. Jedna z marcipánových myší kousla Granta, který vypísknul a zněl přitom podobně jako ostatní myšky, které se snažily marně uprchnout, mrskaly ocasy a pištěly. Jedné myšce se pak nechtěně při útěku před Flintem, zase podařilo shodit klec sovy pálené, která začala vztekle houkat a za chvíli již létala po kupé, protože dvířka klece se přitom otevřela. Nataly si tedy raději vzala svou objednávku, zaplatila a rychle se opět posadila, než by jí ta šílená sova stihla sejmout křídlem. "A to jsem si myslela, že cirkus už odjel," zabrblala si pro sebe dostatečně tiše, než se zakousla do jedné z dýňových paštiček a sledovala Granta, jak se marně snaží chytit uprchlou sladkost, jelikož Malfoy se pouze smál a Flint se snažil nacpat svou sovu zpět do klece.
"Myslím, že bychom měli pozdravit ostatní nováčky, co vy na to?" zeptal se pak vůdce budoucí Zmijozelské party, když se situace uklidnila a všechny myši byly pochytány a ztrestány.
"Jen běžte," pronesla Nataly, "mám lepší věci na práci, než děšení budoucích spolužáků," a urážení šmejdů, kteří jsou v početní výhodě, dodala v duchu Nataly a neupřímně se usmála - toto mimické gesto měla nacvičené díky dlouhodobého pozorování a následnému napodobování matky. Malfoy však jen pokrčil rameny a společně se svými "poskoky" se vydal pryč. Ovšem nic lepšího než toto Nataly bohužel na práci neměla, takže jí zbývalo jen dojíst druhou paštičku a žabku, kterou stále ještě neotevřela a doufat, že cesta do Bradavic není tak dlouhá, jak se zdá. Za chvíli se však dveře kupé opět otevřely.
"Ahoj, nevidělas tady někde mou kočku? Taková černá potvora, stále od někoho loudí něco k jídlu," zeptal se opálený, černovlasý chlapec a rozhlédl se po kupé.
"Ne, neviděla," odpověděla jednoduše Nataly a vytáhla si z kufru maličkou knížečku. "Engorgio," klepla na ní hůlkou a knížka ztěžkla a zvětšila se. Pak jí otevřela na první stránce a bez toho, aby si kluka dále všímala, se pustila do čtení.
"Jé, ty už umíš kouzlit? Já ještě příliš kouzel neviděl, ale tohle bylo zajímavý," pokračoval však kluk dále.
"Obyčejné zvětšovací kouzlo, takže ty seš mudlovský -" Nataly se zarazila, když si uvědomila, že opravdu urážení budoucích spolužáků je více než nevhodné vzhledem k tomu, jak hluboko klesli po poslední válce v očích společnosti čistokrevní "mudlorozený. První, na kterého jsem v letošním roce narazila," dopověděla nakonec s úsměvem, aby své přeřeknutí zamaskovala - Není dobré si znepřátelit většinovou část "kouzelnické" populace.
"Jo, mudlové říkáte nekouzelníkům, že? Umíš ještě nějaká kouzla? A víš, jaké to bude v Bradavicích?" vyptával se dále ten kluk, ale to už do kupé zpět vešel Malfoy se svou ochrankou - k štěstí toho kluka nespíše předchozí rozhovor nezaslechnul.
"Uhni, pokud chceš přijet do Bradavic v celku." Všichni tři se natlačili do kupé a zavřeli dveře tomu klukovi před nosem. Ten však jen pokrčil rameny a vydal se pryč. "Fergustonová, to bys nevěřila, kdo bude s námi ve stejným ročníku," začal Malfoy.
"Vážně?" Nataly nadzvedla obočí bez přílišného zájmu a s despektem zavřela knihu, opět ji zmenšila a navrátila do svého kufru.
"Dcera zrádkyně, vypadá na chlup stejně, zahlédli jsme jí v uličce ve třetím vagónu," informoval Malfoy a oba jeho kumpáni přikývli. Nataly se však zamračila.
"Její dcera? Rebečina?" Zeptala se pro jistotu. To vypadá na hodně zajímavý rok... napadlo jí bezděky.
"Jasně, tvá nová oblíbená sestřenka," zašklebil se Malfoy.
"Chceš přijít o zuby ještě předtím, než dorazíme do Prasinek?" zeptala se Nataly pohotově. "Ona není má sestřenka, protože má rodina Rebeccu zavrhla a ona sama odmítla nést naše jméno, takže není jednou z nás a nikdy nebude," dodala pak ostré vysvětlení a probodla Malfoye pohledem.
"Jasně, nemusíš hned prskat," bránil se mladý Malfoy s úsměvem, ovšem potom se zvědavě optal: "Tak co hodláš dělat?"
"Zařídit jí Bradavice jako stylové peklo... co ty na to?" zeptala se, vymýšlejíc plán na to, jak svůj rok udělat ještě zábavnější. "Jen bude záležet na tom, do jaké koleje se dostane," pokrčila pak Nataly rameny. Na svou tetu měla vztek a vyřešit to přes sestřenku jí připadalo jako perfektní řešení.
"Souhlasím, nezradila přece jen vás... a navíc, vypadá to, že budeme mít hodně příležitostí. Byla tam s těmi Weasleyovic kluky, takže pravděpodobně další pitomý Nebelvír," kývl Malfoy, avšak potom již vlak začal zastavovat a rozhovor tak ukončil. A Nataly byla spokojena - když měla podporu Malfoye, podpora ostatních Hadů byla téměř jistá - Zmijozelové přece vždy drží pohromadě. A navíc, pokud Rebečina dcera mířila do Nebelvíru, bylo to peklo ze strany Hadů již jisté naprosto. Občas byla kolejní rivalita přece jen k něčemu dobrá.