[ Článek přesunut z původního blogu ]

Rozhodla jsem se vyjádřit svůj názor na jedno dílko, které není oficiální knihou, avšak i jakožto "pouhá fanouškovská tvorba" mě nadchlo. Příběh "Dokud dýchám, doufám" zveřejněný na stránkách fanfiction.potterharry.net mě okouzlil, donutil mě se smát a nakonec i plakat. Proto si myslím, že je to ten příběh, který je pro mou drobnou "recenzi" vhodným kandidátem, a navíc, na něčem začít musím...

Konečně jsem se dostala i k recenzi této knihy, která mě velmi ovlivnila, protože je to po Světu za oponou již druhé dílo, které mi pomáhá najít cestu. Autorka v této knize líčí svůj vlastní příběh, svou "cestu od nemoci k opravdovému uzdravení" a její poznatky o světě, o jednotě a o tom, kdože vlastně člověk je, jsou velmi inspirativní, ovšem o tom už více v celém článku.

Snad věčnost mi trvalo, než jsem tuto knihu přelouskala. Ne, že by byla tak dlouhá, myslím, že s mým tempem běžného čtení bych ji přečetla během jednoho dne, avšak toto nebyl takový příběh, jako obvykle čtu. Nutil mě hledat vlastní názory, mnohokrát jsem na tu knihu byla až naštvaná, bylo tam jen