Tak, po delší době - zápisek. Tentokráte tak trochu životopis, tak trochu prostě shrnutí cesty, snad proto jsem uvažovala nad jeho názvem... první alternativou byla Vita Ver, ale nakonec jsem se rozhodla, že když budou mít obě slova stejný počet písmen, tři, tak to bude mít určitou symboliku. A taky se to lépe vyslovuje. Nu, ovšem o čemže to tady žvaním, jakýže článeček jsem si to do svého deníčku rozhodla připsat? Cesta životem... emocionální životopis... možná by někoho, kdo by se rozhodl přece jen tento článek číst, napadla však otázečka, která je možná na místě: "Emocionální životopis? Co to má být? A jak může takové dítě psát svůj životopis, když ještě ve svém životě nic nezažilo?" Nu, možná jsem ještě malé štěně, které život nestihlo prozatím poznat, ale věřím, že o čem psát mám. Taktéž proto, že už to napsáno je. A emocionální životopis proto, že tohle není o hmotě, je to o duchu a tedy se mohou zdát fakta mírně zkreslená, protože tohle je můj život, na který se však nedívám očima, ne, zrak s ním nemá nic společného... tohle je psáno dle emocí, barev, energie a je složen ze změti písmen a jediné vzpomínky. Nu, vlastně to může být takový příběh, takže pokud vás ten můj zajímá, račte se začíst do změti slov, které jedné noci dostaly svůj smysl a řád...

30. 1. 2014 (12:06 - 12:21)

Možná by si někdo troufal tvrdit, že žádná poprava se nekoná, konec světa se taktéž neblíží, tak co blbnu. Ovšem, faktem je, že mi bylo předáno to odporné pololetní vysvědčení a lze na něm zříti (či "zprdelit", jak by řekl můj otec), že jsem se celého půl roku mimo samotné hodiny do učebnic a sešitů nepodívala...

[ Článek přesunut z původního blogu; článek přesunut do jiné rubriky ]

Postavení na Cestě

[ Článek přesunut z původního blogu ]

Potkala jsem svobodu, poznala ji a rozloučila se s ní (snad né na trvalo)...

Tenhle článek jsem měla v plánu sepsat již nějaký ten pátek, ovšem dostávám se k němu až teď. Zvláště proto, že zrovna jsem si psala s kamarádkou o jejích nočních můrách a o tom, že možná by měla pokračovat jinou cestou, než kterou jde doposud. Odpovědí mi bylo: "Ale tak to nechodí. To prostě nemůžu."

[ Článek přesunut z původního blogu; článek byl původně sepsán na téma týdne ]

Vztahy, aneb když teorie škodí praxi

Opět jsem se zaměřila na téma týdne, jelikož tohle je zrovna něco pro mě - až se sama divím, že jsem se do toho pustila až teď - ovšem důvod to mít může, jelikož jsem přec psala v poslední době (dosti dlouhé) komentáře ohledně tohoto tématu, a to názorů jak na vztahy chemické, tak i ty fyzikální (a ne, nemluvím o vzorečcích a rovnicích).

Obrázek za tisíc slov... a jako vždy jsem chtěla použít něco vlastního a k mé smůle jsem žádný vhodný lidský nenašla (nedivím se, moje vztahy jsou nepostřehnutelné běžně, natož ještě aby bylo možné jejich fotografování; mimochodem zleva na obou fotkách je Cindarella a pak Bean IV. kteří by se dali lidskými pojmy označit za partnery)