Serpens Heres - LEV - Prolog

PBV - Ellen - Prolog

­­Ve státě Montana, mezi lesy a horami existuje jedno malé městečko. A právě v tomto městečku žije dívka jménem Ellen se svou rodinou a přáteli. A všichni tito lidé mají jedno společné tajemství. Jsou prokletou smečkou. A ač toto zbylí obyvatelé města neví, všichni tuší, že jsou jiní. Jak by také ne, když všichni členové smečky mají velice světlou kůži i vlasy a téměř každý má modré či velmi světlé oči...

Dva osudy, dvě dívky, dvě minulosti, ale jen jedna budoucnost... Příběh o dvou neobyčejných dívkách - čarodějkách z převážně čistokrevných rodin. Na první pohled velmi rozdílných, vzhledem k prostředí, ve kterých vyrůstaly, avšak přesto se jejich osudy střetávají a jsou vzájemně propleteny více, než by se některé z nich líbilo...

"Neexistuje dobro a zlo. Je jen moc a lidé příliš slabí na to, aby o ni usilovali."

Tak, po delší době - zápisek. Tentokráte tak trochu životopis, tak trochu prostě shrnutí cesty, snad proto jsem uvažovala nad jeho názvem... první alternativou byla Vita Ver, ale nakonec jsem se rozhodla, že když budou mít obě slova stejný počet písmen, tři, tak to bude mít určitou symboliku. A taky se to lépe vyslovuje. Nu, ovšem o čemže to tady žvaním, jakýže článeček jsem si to do svého deníčku rozhodla připsat? Cesta životem... emocionální životopis... možná by někoho, kdo by se rozhodl přece jen tento článek číst, napadla však otázečka, která je možná na místě: "Emocionální životopis? Co to má být? A jak může takové dítě psát svůj životopis, když ještě ve svém životě nic nezažilo?" Nu, možná jsem ještě malé štěně, které život nestihlo prozatím poznat, ale věřím, že o čem psát mám. Taktéž proto, že už to napsáno je. A emocionální životopis proto, že tohle není o hmotě, je to o duchu a tedy se mohou zdát fakta mírně zkreslená, protože tohle je můj život, na který se však nedívám očima, ne, zrak s ním nemá nic společného... tohle je psáno dle emocí, barev, energie a je složen ze změti písmen a jediné vzpomínky. Nu, vlastně to může být takový příběh, takže pokud vás ten můj zajímá, račte se začíst do změti slov, které jedné noci dostaly svůj smysl a řád...

Konečně jsem se dostala i k recenzi této knihy, která mě velmi ovlivnila, protože je to po Světu za oponou již druhé dílo, které mi pomáhá najít cestu. Autorka v této knize líčí svůj vlastní příběh, svou "cestu od nemoci k opravdovému uzdravení" a její poznatky o světě, o jednotě a o tom, kdože vlastně člověk je, jsou velmi inspirativní, ovšem o tom už více v celém článku.