V povídce se pojednává o tématu sebevraždy (věkové omezení však nebylo určeno)... Původní verze sepsána 5. 9. 2013 v 1. osobě ženského rodu, ovšem do elektronické podoby nikdy přepsána nebyla. 14. 9. 2013 pak byla přepsána do 1. osoby rodu mužského a poprvé uveřejněna na těchto stránkách. A třetí verzi jsem sepsala 22. 9. 2013 v 2. osobě rodu mužského a právě tu vám zde nyní představuji. 

Už zbývalo uložit jen poslední věc. Malou rudou knížečku jsem držela v ruce a uvažovala, kam s ní. Ve své podstatě jsem deník nepotřebovala, samozřejmě, že ne, má paměť byla téměř dokonalá. Ovšem vypsat se ze svých pocitů pro mě bylo neuvěřitelně uvolňující. A tak jsem se nakonec rozhodla, že právě to udělám před tím, než najdu správné místečko pro můj

 Seděla jsem na křesle a čekala na mou sestru – jak dlouho ještě sestru jsem však netušila – nakonec jsem se rozhodla, že si něco zapíšu do deníku, než se moje "milovaná" sestřička uráčí dorazit.

 Ležela jsem jen tak natažená na černém křesle v mém – tedy našem – pokoji, když jsem se rozhodla si něco zapsat. Ač jsem si zatím nedokázala představit, že bych nějaký detail zapomenula, ráda jsem se té hloupé krvavé knížečce svěřovala. A proto jsem jí opět otevřela a začala psát.

 Konečně jsem si našla chvíli. Chvíli, kdy jsem byla nepozorovaná. Chvíli klidu. Zaběhla jsem do pokoje, který už nepatřil jen mě, ale i mé nové sestře a rychle odtamtud vzala deník, přičemž jsem si jej odnesla, abych si mohla něco napsat v klidu. Bylo toho hodně, co jsem potřebovala zaznamenat.