Ano, někdy je lepší si nechat své myšlenkové pochody pro sebe. Jako třebas dneska. Mám totiž zadanou slohovou práci: Do zítřka napsat reportáž o minimálně 250 slovech. A samozřejmě, co já neudělala? Zeptala jsem se vyučující, kolik slov mám mít maximálně! Prý tak dvě stránky... řeknu si, dobré, tak to přece se musím vlézt. Do dvou stránek, nemožné, abych se nevlezla, to budu mít tak na jednu, či jednu a půl. Ouvej! Dopíšu a... co mám dělat s těmi 404 slovy navíc mi nejspíše nikdo neporadí... přitom kdybych se nezeptala, tak bych prostě jen přidělávala češtinářce práci s opravováním, ne sobě s krácením... ale budiž, kompletní verzi si zveřejním tedy alespoň tady a pak... do zítřka se to pokusím nějak zkrátit. Však si to ještě párkrát přečtu a snad osekám...

Ver a rockový festival

... protože... 

Kdybych byla silná, tak bych se v prvé řadě nerozpadla.

Kdybych byla silná, tak bych nepotřebovala Bráchu, abych si uvědomila, že je ze mě strouhanka.

Kdybych byla silná, tak bych nepotřebovala prášky, abych se nenechala rozmetat větrem.

Kdybych byla silná, tak bych nepotřebovala lidi, abych dokázala věřit, že v tomhle pekle stojí za to žít!

 Uplynul rok od doby, co jsem psala článek "Via Ver", který měl zahrnovat můj dosavadní život... shrnovat, co se stalo a jak z toho ven, ukázat mi naději... a asi jsem v té době, co jsem jej psala, se cítila lépe... nebo spíše, vypsala jsem se a proto jsem dokázala říct, že jsem doopravdy šťastná, že vítězím... ale cesta k mému Pravému Vítězství, po kterém tolik toužím asi bude obtížnější... a trnitější. Jak jsem si dneska, taktéž díky mému milovanému Bratříčkovi, uvědomila... musím ještě zvládnout hodně, abych se stala tím, kým chci být - a v prvé řadě, musím porazit Strach, který se za mnou plíží z mé minulosti a nedává mi pokoje. Stále ještě není můj boj u konce, ale já doufám, že najdu sílu bojovat. Že najdu důvod, proč bych to měla udělat... mou odpověď na otázku: KDO VLASTNĚ JSEM?