... aneb "Velikonoční oslavy"

Je jistě mnoho žen, které opravdu určitou tradici ve jménu Velikonoc nemusí, některé ji přetrpí, protože je to prostě tradice, některé z toho mají akorát blbou náladu a vztek na toho, kdo vlastně tohle všechno způsobil. A tomu říkáme svátek, dámy a pánové...

 Uplynul rok od doby, co jsem psala článek "Via Ver", který měl zahrnovat můj dosavadní život... shrnovat, co se stalo a jak z toho ven, ukázat mi naději... a asi jsem v té době, co jsem jej psala, se cítila lépe... nebo spíše, vypsala jsem se a proto jsem dokázala říct, že jsem doopravdy šťastná, že vítězím... ale cesta k mému Pravému Vítězství, po kterém tolik toužím asi bude obtížnější... a trnitější. Jak jsem si dneska, taktéž díky mému milovanému Bratříčkovi, uvědomila... musím ještě zvládnout hodně, abych se stala tím, kým chci být - a v prvé řadě, musím porazit Strach, který se za mnou plíží z mé minulosti a nedává mi pokoje. Stále ještě není můj boj u konce, ale já doufám, že najdu sílu bojovat. Že najdu důvod, proč bych to měla udělat... mou odpověď na otázku: KDO VLASTNĚ JSEM?

Nejspíše jsem na toto téma toho sic napsala více než dost, ale přece jen... je to tu zase, Ver se rozčiluje nad homofoby a podobnými individui, která si stěžuje na "nenormalitu" homosexuálů...

Prý existovala... říká se to, avšak nikdo tomu nevěří. Nikdo si ji nepamatuje. Nikdo ji nezná. Kdo je ona? Nic. Nemá jméno. Neexistuje. Říkejte jí Nicota, říkejte ji Prázdnota, nebo jí nijak neříkejte. Jí na tom přec nezáleží, neb ona není, ne?

 Asi potřebuji nějaký styl terapie a tohle je asi to nejlepší... na jednu stranu, je to jaksi... veřejné. Člověk skoro by měl dojem, že to někomu sděluje. Na stranu druhou... nikdo z lidí, kteří by tohle četli, mě pravděpodobně reálně nezná... jak by taky mohli? Málokdo v mém blízkém okolí je takový šílenec. A ti,